Dlouhohodinová cesta z LA až do Incheonu v Korei . Celá třída,která je úplně vypatlaná a skládá se z pouhých patnácti lidí,kteří se učí korejsky a dalších dvacet co jednou jen jako doplněk-nikoli krásy-nastoupila do autobusu.Chodím v LA na jednu z nejlepších škol vůbec.Je to americká škola takže nemůžete čekat nic jinýho než že když nepatříte mezi jedničky tak jste nula.Ale sice jenom na naší škole je to trochu jinak.
Jedničky jsou ti lidi co totálně propadaj ze všech předmětů,protože jsou zaneprázdněny tréninkem fotbalu nebo roztleskávání.Školní dvojky-mezi které patřím i já sama a moje nejlepší kamarádka Eleanor-jsou ti co jsou chytří a dá se říct že i „oblíbení" samozdřejmně jen do nějaké míry.A pak Je tu vyloženě zařazení NULA.Na naší škole není možný aby jste se dostali na vyšší úroven'.Do jaké se zařadíte na začátku prváku,v takové můžete už jen spadnou na nižší úroveň jen proto.že se třeba bavíte s někým nižší úrovně,teda když ho zrovna neponižujete.Ale NULA není poslední zařazení.Když nemáte tu možnost patřit mezi školní jedničky nebo dvojky je zlepší patřit mezi ty který nikdo nezná.Ti kteří s vámi chodí do školy celých šest let na střední ale jsou prostě neviditelní.
A já jsem na svým místě se svými přáteli spokojená. Jmenuji se Rebecca Alexandra April.
Moje jméno se mi líbí a se svým životem jsem prozatím spokojená.Jsem taková školní vyjímka protože jsem měla tu čest chodit s kapitánem fotbalového týmu.Ale nevím jestli se tomu dá říkat čest.Rozchod nepřišel,odcizili jsme se kvůli tomu že jsem spadla ze školní jedničky na dvojku protože jsem pomohla Summer která spadla ze schodů a ošklivě se zranila,a Christopher je ten arogantní vůl co se mi začal vyhýbat.Díky bohu jsem jedináček,rodiče rozvedený,ale v dobrém! Teda pokud' vím já. Tátu jsem naposledy viděla když mi bylo devět ale pak se mezi těma dvouma něco stalo. Moje rodina pochází z Korei ale nikoliv z jižní ale severní.Odstěhovali jsme se do korei ještě když jsem nebyla na světě.Bylo to štěstí protože si nedokážu představit život v tak kruté zemi.Ale korejsky jsem neuměla než jsem přešla na tuhle školu.Máma mě posadila na korejštinu jenom protože...no protože prostě chtěla.
