Princ Todoroki a Villain Deku

. 1. ( Tak Nějak Úvod)

Ahoj. Jsem Princ Todoroki a teď sedím v mistnosti kde se odehrávají porady nebo rozhodnutí na války, opatření a spoustu jiných věcí. Můj táta teď mluví společně s nějakým cizím vůdcem / králem a domlouvaji se na válce proti jiné zemi. Jsou to stáří známí, proto se domlouvají a všechno řeší spolu, mají v sobě velkou důvěru.

,, SYNU! POSLOUCHÁŠ VŮBEC!? JEN TADY SEDÍŠ A VŮBEC NEVNÍMÁŠ CO SE TADY DĚJE! " přerušil mě můj otec v rozjímání.
,, Ano, samozřejmě že tě poslouchám otče" řekl jsem to poslušně. Aspoň jsem se o to snažil.

,, Tak mi tedy pověz o čem jsme se bavili spolu tady s králem!? "
,, uhhh... O válce?"
,, máš jediné štěstí že se tady vlastně skoro pořád bavíme o válce. Jasně že to víš." otec se na mě podíval naštvaným pohledem a já věděl že nemá smysl se s ním dohadovat. Na tomto,, srazu,, byly ještě dva....ehm...DVĚ zástupkyně. Můj otec měl zastupkini jménem Ludmila Hennryová( henryjová) a ta druhá která slouží druhému králi se jmenuje Psyche Kotta ( jméno pochází z Řecka)
Ludmila nikdy nebyla dvakrát milá, stejně jako můj otec. Někdy mám pocit že ke mě už nechová takzvanou,, lásku,,.. To spíše Psyche se ke mě chová víc jako rodič než můj vlastní otec. Psyche je velmi laskavá žena.

,, omluv se Todoroki!!"
,, sorry" když jsem to takhle řekl chytila mě za slovo Ludmila
-,, PROSÍM. ZACHOVEJTE SI KOREKTNOST " okřikla mě Ludmila
,,Moc se omlouvám otče a Ludmilo. Tedy.. PANÍ HENNRYOVÁ." řekl jsem s velkou Ostravou.
,, odejdi od tohoto stolu a to IHNED.
poslech jsem a odešel beze slov. Neměl jsem nervy se s ním nebo s tou LUDMILOU bavit.

Vejdu do pokoje a znovu vidím šedou místnost s knihovnami, psacím stolem, nepatrnou skříní a postelí. Sednu si za stůl na obyčejnou židli, vytáhnu deník a zapisuju si nějaké blbosti, sem tam něco nakreslim a podobně. Náhle ale slyším ránu která byla sakra silná.. Jako kdyby něco vybuchlo. Kouknul jsem se z velkého okna nad mým stolem ale neviděl jsem nic jiného než ohavné věže hradu spolu s nějakými dalšími hradbami. Otevřel jsem okno a podíval se do prava abych se koukl na docela velkou zahradu. Je ale jen pro vyšší postavení které jsou v hradu. Takže např. královská rodina ale sluhové třeba zase ne... Chudáci lidé. Musí si toho dost prožívat.
Když vidím že tam nakonec nikdo není měl jsem natočenou hlavu hodně na pravo a když jsem chtěl hlavou uhnout tak mě něco bodlo do krku.
Okamžitě jsem ssebou ucukl a na krku jsem našel jakýsi šíp, vytáhl jsem jej a bylo mi strašně zle... S-strašně........ Zle...........

Omdlel jsem a probudil jsem se svázán na židli a měl jsem v puse roubík a na očích nějakou pásku nebo co to je..

Tak a to je asi pro dnešek všechno! Snad se vám první kapitola líbila. Budu pracovat i na mém prvním / předešlém příběhu ale teď se zaměřím na tento příběh. Pěkný den a děkuji za přečtení ❤️❣️❤️