Má snad cenu se ptát, jestli se do školy těším? O prázdniny mě ti tři přivázali ke stromu v parku kam nikdo nechodí. Až na mě. Policie mě odvezla za mámou a slíbila, že to bude řešit. Lhala.
Bylo by na čase se konečně seznámit.
Ti tři co mě už od šesté třídy šikanují si říkají George, Nippul a Stephanie. Jejich ,,Mega úžasnýho gangu" velí Stephanie. Steph bude za chvíli 17. V šesté třídě propadla k nám, George a Nippa zmanipulovala a dostala na svojí stranu.
No a já jsem Amy, v listopadu mi bude patnáct. Bydlím v Averstolltně Hotelu, takhle se říká našemu malinkému městečku v Americe. Je to zadnice světa, bydlí tu asi 100 obyvatelů.
Najednou zazvonil zvonek u hlavních dveřích. Napadlo mě, že to je určitě máma. V tenhle čas chodí z hospody.
Jdu dolů po starých dřevěných schodech a jdu k oknu kouknout se kdo stojí u zvonku. Roztáhnu záclonu a nikdo tam nestojí. Vyjdu ven, ale nikdo není poblíž.
,,Asi si nějaké děti hrajou, nebudu to řešit"
Po chvilce uslyším zvonek zase, tentokrát před dveřmi uvidím Stephanie.
ČTEŠ
Beauty
RandomPříběh je o patnáctileté dívce, která není ve škole moc oblíbená. Každý den schytává všelijaké posměchy a urážky. Ostatní jí jen vydírají a ona už neví jak dál.
