Vánoce v Kodani

1

,,Dnes je den D," pomyslela jsem si, když mi zazvonil budík. A zazvonil brzo. Byla jsem už nachystaná. Bydlím v Ostravě, tudíž jsem do Prahy na letiště musela jet hodně brzo. Do prahy jsem jela s rodiči a s bratrem.

,,Nerozmyslela jsi s to ?" zeptá se mně v autě mamka.

,,Ne mami já to zvládnu!" usmála jsem se a dál pozorovala krajinu.

,,A ne, že si tam s někým začneš!" přikazoval mi taťka.

,,Neboj," zase jsem se usmála.

,,Segla. Bude se mi tyskát," zesmutní bratříček. Má 2 a půl roku.

,,Vždyť mě taky brácha," řekla jsem se slzami v očích.

Dál jsme jeli. Konečně jsme dojeli do Prahy. Před letištěm na mě čekal fyzioterapeut Martin Výtisk. Kterého jsem znala už od zkoušky.

Samozřejmě jsem měla oblečené oblečení od reprezentace, které jsem dostala tak před dvěma měsíci. Vešli jsme do haly letiště. Všechny oči padly na mě. Kluci si tam začali něco šeptat, ale já si toho nevšímala a musela se rozloučit s bráchou. Vzala jsem ho do náruče.

,,Tak ahoj, bratříčku," pošeptala jsem a dala jsem ho mamce.

Jen mi zamával a já šla s fyzioterapeutem za klukama. Když nás spatřil Eliáš. Přispěchal k nám a měl potřebu mě představit ostatním.

,,Tak kluci tohle je naše nová pomocná síla," usmál se.

,,A co dělá ?" ozvalo se od kluků.

Teď se do toho vložil Výtisk:,, Je studentka střední fyzioterapeutické školy. Takže dál vám to asi nemusím vysvětlovat."

,,Takže kdo bude masírovat ona nebo ty?" zeptal se s úsměvem.

,,Oba," usmála jsem se já.

,, Jo a máme si dát nějaký rozpis kdy můžeme chodit tady ke slečně?" usmál se Dostal.

,,Je mi to jedno, ale ne, že se k ní nahrnete všichni," ušklíbl se Výtisk.

,, Tak to doufám, že si natáhnu tříslo," ozvalo se zezadu. Ostatní chytili záchvat smíchu.

Nasedli jsme do letadla. Já jsem šla mezi posledníma. Eliáš šel přede mnou:,, Tak si sedni tady k Nestrašilovi. Celý mistrovsví to bude tvůj ochránce."

Sedla jsem si k němu.

,,Je mi poctou dělat ochránce, takové krásné dívce. Jak se vůbec jmenuješ?" usmál se a prohlédl si mě.

,,Jsem Harper a ty jsi Andrej, že?" řekla jsem s úsměvem na tváři.

,,Jojo, ale zdá se mi, že už jsem tě někde viděl," řekl a dál si mě prohlížel.

,,To je asi možný, jsem z Ostravy." usmála jsem se.

,,No jasně, že ty chodíš na hokej. A sedíš nad střídačkou, třetí místo od kraje, že?" ušklíbl se.

,,No jak to víš?" usmála jsem se.

,,Minule jsem ti mával a ty jsi nezamávala," zamračil se.

,,Víš jak byl potom v kabině smutný," vtrhl do našeho povídání Mikyska.

,,To bylo na mě?" zasmála jsem se.

,,Bylo no," usmál se.

V letadle jsme seděli, ale pořád nevzlétalo.

,,Dáš si žvýkačku?" zeptala jsem se.

,,Jestli mi dáš, tak jo," usmál se.

Žvýkačku jsem mu dala, opřela jsem se o sedačku a zavřela oči, ale neusnula jsem.

Začala jsem si proto povídat s Andrejem.