Pohádky na dobrou noc

O princovi, kterému se nelíbili princezny

Bylo jednou jedno království. A v tom království žili šťastní manželé se svým synem. Jenže ten jejich syn, následník trůnu, byl nešťastný. Za týden mu bude osmnáct a jeho rodiče už připravovali různé bály a seznamovací večírky, aby si princ mohl vybrat manželku. Ale Herbert si nechce vybrat, protože už někoho miluje. Viděl ho jen třikrát, ale přesto se zamiloval do prince Eduarda z vedlejšího království. Pořád na něj myslel. Dneska má korunovaci, uvědomil si Herbert. Kéž bych tam mohl být, jenže nemohl. Jeho maminka královna Isabela a jeho tatínek král Miloslav mu vysvětlovali, jak se musí chovat, ukazovali mu co bude mít na sobě a ukazovali mu obrazy různých princezen. Jenže Herbert už se těšil na to, až bude moct jít do své komnaty. Chtěl to říct své nejbližší osobě. Komorné Anně.

Komorné Anně bylo dvacet a znala prince od jeho patnácti. Přišla jako velká voda. Je to ženská plná elánu a optimismu. A taky velmi všímavá. Po pár týdnech, co pracovala u prince,si všimla jak je nešťastný a něco ho trápí. Položila mu ruku na rameno a zeptala se: „ Copak vás trápí? " Herbert se na svou komornou podíval a propukl v pláč. Svěřil se jí že už půlrok miluje Eduarda, že se do něho zamiloval když u něho s rodiči byli na návštěvě, že se mu s ním hrozně hezky povídalo, a že kdyby mohl, zůstal by s ním na celý život. Jenže zákon je zákon a muže si vzít nemůže, dokonce ani neví, jestli by to Eduard chtěl. Zřejmě ne. Pořád se culil na všechny služebné a hlavmě na tři princezny, které tam byly také na návštěvě. A proto byl tak smutný. Anička se na něho usmála a řekla : ,, Kvůli tomu, že je někdo teplej jak kamna se přece nebulí. Koukni na mě. Jsem taky teplá,ale jsem šťastná. Užívám maličkostí. Jejda!" a dala si ruce na pusu. Princ se na ní podíval a rozesmál se. A také se uvolnil a oddechl. Už dlouho se potřeboval svěřit, ale nevěděl komu. Ale teď před ním stála skvělá osoba, který se může svěřit. A tak začalo jejich přátelství.

,,Můžu už jít?" zeptal se Herbert rodičů. Král odthrl oči od obrazů princezen a nevěřícně na svého syna koukl. ,,To tě tak unavuje koukat na tyto krásné tvářičky?" ,,Všeho s mírou, že otče?" ,,To máš pravdu synu. Pro dnešek jsi propuštěn." ,,Dík" a už byl fuč. Řítil se chodbami paláce až do své komnaty. Konečně pryč od všech těch obrazů a rýpavých otázek, oddechl si Herbert. Otevřel dveře a spatřil Annu jak utírá prach. Když slyšela vrznout dveře, otočila se a viděla v nich vyčerpaného prince. ,,Tak co? Jak bylo?" zeptala se komorná. ,,Bylo to únavně nudný!" řekl Herbert a svalil se na postel. ,,Pořád jen ,Herbí koukni ta má pěkný úsměv' a ,Synu tahle princezna je pěkná šťabajzna'. Už mi to leze krkem. Ale kdybych jim řekl kdo se mi líbí, tak bych byl zřejmě vyhoštěn" posmutněl. ,,Určitě ne," uklidňovala ho Anička, ,,oni by to pochopili" ,,Jak si můžeš být tak jistá?" ,,Já si jistá nejsem, já jen myslím optimisticky," odvětila komorná. ,,Vypadni z mý komnaty!" rozkřikl se znenadání princ. ,,Jak si přeješ." uklonila se a odešla. Princ zabořil hlavu do polštáře a dal se do breku. Proč zrovna já? lamentoval v duchu. Sakra proč?! Proč já? Proč mě nikdo nemá rád a všichni se spikli proti mně? S těmito myšlenkami usnul.

Dalšího dne ráno se probudil s pocitem viny. Proč jsem tak blbej? nadával si v duchu princ. Vždyť to Anička myslela dobře. V tom ho někdo přerušil v jeho lamentování a tiše  zaklepal na dveře. ,, Můžu dál?" zeptala se strachem v hlase komorná. ,, Hmm" ozvalo se z hlubin pokoje. Anna vstoupila do pokoje a podívala se na Herberta. ,,Chceš donést čaj?" ,,Hmm" ozvalo se z postele.

Po čtvrt hodince, přišla Anička a položila mu tác se snídaní na noční stolek. ,,Promiň" ozvalo se z postele. ,,To je v pořádku, že sis ulevil. Prostě je toho na tebe moc a já jsem byla poblíž." odvětila Anča. ,,Teď se najez. Včera jsi zmeškal večeři, že?" Odpovědí jí bylo zakručení princova břicha. Jen se tomu zasmála a s úsměvem na tváři pozorovala prince jak hltá. ,,Co je dneska za den?" zeptal se. ,,Sobota. To pro tebe znamená šest dnů do narozenin a všeho tím spojeného a snad i volnější den. Teda je to jen a jen na tobě co chceš dnes dělat." „Asi půjdu pracovat. Zavrtám se do všeho toho, co nesouvisí s mýma narozeninami."