Zrzavé štěstí

Počátek

Pomalu se blíží konec prázdnin a já nastupuji na školu čar a kouzel. Nemůžu se dočkat. ,,Katy, pojď. Musíš trénovat." Volá na mě můj otec Andrew. ,,Bože další trénink, k čemu?" Zeptala jsem se ho otráveně, když jsem přišla za ním na zahradu. ,,Musíš být nejlepší!" Řekl mi otec důrazně, protočila jsem oči v sloup, vzdychla a šla si pro svoje koště. ,,Připravená?" Zavolal na mě otec. ,,Ano, můžeme!" Zavolala jsem na něj zpět. Otec mi hodil potlouk, chytila jsem ho a rozlétla jsem se s ním ke kruhům. Otec na mě vysílal neškodná kouzla, abych se uměla vyhýbat soupeřům. Pokaždé co jsem se pětkrát trefila, otec trošku zvýšil obtížnost. Pod naším provizorním hřištěm bylo mechanické zařízení, které vysouvalo figuríny a také střílelo. ,,Otče vždyť už jsme na 50 nemůžeme už skončit?" Zažadonila jsem se, otec ležel na lehátku a pil svůj vychlazený drink. Za tohle jsem ho chtěla zabít, já se honím jako prase a on si leží a cucá svůj drink. ,,No dobrá, dáme si pauzu. Za hodinu přijdeš a dáme si trénink na chytače."  Slétla jsem k němu a zeptala se. ,,Otče, proč se musím takhle dřít, když do týmu stejně prváky neberou?" Otec odložil svůj drink a odpověděl mi. ,,Neboj se Katy, tohle už mám dávno vyřešené." Potutelně se usmál, chtěla jsem se zeptat jak to zařídil, ale moje matka Diana mě volala dovnitř do domu. ,,Katy jsem na tebe tak pyšná. S otcem ti tréninky jdou skvěle a těším se na tvůj první zápas." Tázavě jsem se na ní podívala a zeptala se. ,,Jaký zápas? Vždyť ani nevím jestli se dostanu do týmu." Matka se jen usmála a pohladila mě po hlavě. Nechápala jsem její počínání, tak šla jsem k sobě na pokoj. Vzala jsem si kytaru sedla si na postel a začala hrát. ,,Katy!" Ozval se můj otec ze zahrady. Otevřela jsem okno a vylétla na koštěti na zahradu. ,,Tak můžeme!" Řekla jsem, otec vzal do ruky svoji zlatonku z jednoho jeho vítězného zápasu. Natáhl ruku a zlatonka v mžiku zmizela. Rozlétla jsem se a začala ji hledat, otec měl v oblibě občas na mě vyslat kouzlo. Jelikož jsem s ním takto trénovala, každý den už tři měsíce, nemohlo mě skoro nic překvapit. Zlatonku jsem mu přinesla asi za deset minut. ,,Výborně Katy, to je nový rekord. Teď se běž vykoupat večer přijdou Malfoyovi na večeři." Dosedla jsem na zem a vydechla. ,,Přijdou Malfoyovi, to snad ne!" Otec mě popostrčil do domu a sám šel za mojí matkou. Šla jsem k sobě se vykoupat a převléknout.

Napustila jsem si vanu, ale byla jsem tak unavená že se mi v ní podařilo usnout. ,,Katy, proboha vstávej!" Vzbudila mě matka, vzala ručník trochu mě osušila, abych se mohla obléknout. Oblékla jsem se a matka mi mávnutím hůlky vysušila vlasy, potom mi je sepnula do vysokého culíku. Sešla jsem dolů do společenské místnosti. Na sedačce už seděli Malfoyovi, Lucius, Narcissa a jejich syn Draco. ,,Dobrý večer přeji." Pozdravila jsem je zdvořile. ,,Ahoj Katy!" Odpověděla mi Narcissa. ,,To tě ty tréninky tak unavují, že usneš uprostřed dne?" Zeptal se mě provokativně Lucius. ,,Takhle se, ale do týmu nedostaneš!" Doplnil ho Draco, nechtěla jsem se bavit o mojí přípravě na famfrpál, jen jsem se usmála a odešla do kuchyně. Za moment jsem se vrátila s hrnkem teplého kakaa. ,,Katy, můžu tě taky poprosit o kakao?" Zeptal se Draco vlezle, vraždila jsem ho pohledem, ale v tom do mě matka strčila a řekla. ,,Katy jsou to hosti." Draco se usmál a provokativně mi zamával. Otočila jsem se a šla udělat Dracovi kakao. ,,Já nejsem žádná služka!" Řekla jsem a vzala solničku a skoro polovinu jí vysypala Dracovi do hrnku. ,,Prosím tady máš." Draco se s chutí napil, ale po prvním loku se zarazil a podíval se na mě. Měl vykulené oči, ale snažil se vypadat klidně. ,,Tak jsi hodná Katy, ani to nebolelo." Pochválila mě matka a obrátila se na Draca. ,,Copak se děje Draco?" Draco položil hrnek a odpověděl. ,,Nic se neděje jen je to kakao moc horké." Draco se podíval na mě a tentokrát jsem mu zamávala já. Po zbytek doby co u nás byli Malfoyovi jsem seděla na svém křesle a koukala se do hořícího krbu. Ani jsem nepostřehla, že odešli. Ráno mě probudila matka se slovy. ,,Katy, podívej tvůj dopis z Bradavic. Pojď se nasnídat a hned potom vyrazíme do Příčné ulice."

V Příčné ulici bylo spoustu obchodů s věcmi pro kouzelníky. U jedné z výloh stála skupina kluků, za výlohou bylo vystaveno nové koště Nimbus 2000, nejrychlejší model. ,,Katy půjdeme, tvůj otec mi řekl, abych ti ho koupila." Vykulila jsem oči, matka mě chytila za ruku a táhla dovnitř. Za chvíli jsme byli venku s koštětem v ruce. ,,Tak další je na řadě hůlka. Koupíme ji u Olivandera." Vešli jsme do jeho obchodu, bylo v něm spoustu malých krabiček s hůlkami. ,,Dobrý den, čím vám posloužím?" Zeptal se Olivander. ,,Moje dcera si jde pro svoji první hůlku." Odpověděla mu moje matka. Olivander se na mě podíval a donesl jednu krabičku, vytáhl z ní hůlku a tu mi podal. ,,Tak slečno, mávněte s ní." Vyzval mě, mávla jsem a hůlka jen slabounce zablikala. ,,Hmm to není to pravé." Řekl Olivander za chvilku mi donesl novou hůlku. Chytla jsem ji a ucítila najednou zvláštní propojení. ,,No mávněte s ní." Mávla jsem, nic se nestalo. ,,Ano ta je pro vás dokonalá." Řekl Olivander a hůlku vložil zpět do krabičky a tu mi podal. ,,Není trochu obyčejná?" Zeptala se moje matka. ,,Milá paní, jak hůlka vypadá obyčejně o to zajímavější je uvnitř. Je to deset a půl palce, dřeva červeného buku a úplné jádro tvoří jediná pegasova slza. Je velmi mocná, nepoddajná. Je dost podobná hůlce co vlastní Bellatrix Lestrangeová." Řekl pan Olivander klidně, tohle matku uklidnilo. Spokojeně se usmála a odešli jsme z obchodu. ,,Tak Katy, už nám chybí jenom tvůj mazlíček." Řekla matka a vedla mě k obchodu se zvířaty. Ostatní děti si vybírali sovy, ale mně se zalíbilo jedno malé zvířátko, úplně odstrčené od ostatních. ,,Matko já chci tohle!" Matka se sklonila ke kleci a kývla. Prodavačka otevřela klícku a dala mi to zvířátko do rukou. ,,Tohle je hrabák, sbírá všechno lesklé, musíš si všechno stále kontrolovat." Řekla milá paní. Matka jí dala peníze a řekla mi. ,,Katy, počkej tady mě, skočím ti koupit učebnice." Kývla jsem a čekala na matku. Vrátila se za chvilku i s vozíkem mých věcí. ,,Tak teď na nástupiště, musíme to stihnout." Řekla matka, cestu na nástupiště jsme skoro celou běželi.

Tady máte první kapitolu nové "knížky" snad se vám bude líbit. Těším se na vaše reakce.