Zrovna začalo svítat, když v tom skupinka koček rychle přešla přes most dvounožců. Ladnými skoky překonala pár překážek a dál se neslyšně prodírala trávou. Společně pak zamířila směrem k lesu, kde se rozprostíral veliký tábor. Vůdce koček s černou srstí zpomalil a vydal nějaký rozkaz. Ihned se všechny čtyři kočky za ním srovnaly do dvojic. Pak společně vkročili do malého tunelu a vstoupili do keřemi lemovaného tábora.
"To je dost, že jdete." Mňoukla bílá kočka s jiskřičkami v jejích modrých očích.
"Grrrrrrrr. To jsem mohl čekat, Bezinko." Černý kocour se otočil a vzal si z hromady s úlovky hraboše.
"Ale no taaak. Nemůžete být k sobě aspoň někdy milejší? Jezevče, vždyť víš, že Bezinka už je taková." Mňoukla stříbrná kočka a protočila oči.
"Rybko, hele, já ti to řeknu na rovinu. Ne, nemůžeme." Zavrčela Bezinka a naštvaně odešla pryč.
"To jsem netušil, že to tak rychle vzdá." Řekl Jezevec s plnou pusou.
"Jezevče!" Okřikla ho Rybka.
"No jo, už mlčím." Jezevec rychle zhltl hraboše a odkráčel do doupěte válečníků. Sotva tam zalezl, hned ze školky vykoukla pískově zbarvená matka. Na tváři měla ustaraný výraz.
"Rybko, prosím, zajdeš pro Sovku? Není mi dobře. Asi.... asi budu mít koťata!" Vykřikla a zaskučela bolestí.
"Jasně, už běžím, Pískovko." Zavolala Rybka a utíkala do léčitelčina doupěte ve skále............
Áno, už je to tak. Rozhodla jsem se, že budu psát další knihu. Snad se vám bude líbit. Tak ahuuuuuuj. 🐱🐱🐱
ČTEŠ
Nebezpečná válečnice
AdventureDalší nudný příběhy už v Modřínovém klanu nechci! Prostě ne! Co ale mám udělat, aby se stalo.. něco..... něco.... Už to mám! Žádný nudný umírání už nebude! Teď už bude jenom zabíjení! A kdo bude zabíjet? Já.... kdo jiný, že? Tak se uvidíme u mé prvn...
