Už dál nemůžu, nemůžu zapomenout na to co bylo. Na to co jsem ztratila...Všechny ty chvíle kdy jsem se usmívala nad zprávami od Tebe... Všechny ty chvíle kdy jsem měla jen Tebe... Ty okamžiky kdy jsem byla na dně a ty si mně z toho dna vytáhl...Byl jsi to jediné co mě drželo nad vodou, to jediné díky čemu jsem chtěla zůstat...Byl jsi moje kotva...Sedím v koutě a přemýšlím o tom co všechno sestalo. O tom jaké to dřív bylo, jaké to mohlo být ted a jaké to ve skotečnosti bude... Nevím jestli to bez Tebe zvládnu, byljsi pro mne vším avždy budeš. Ale já sem pro tebe nic, vzduch, jen někdo koho jsi znal... Je pro mmne čím dál tím težší vstát ráno t postele , už nemám důvod... Nemůžu spát, nemůžu jíst... Nejsem nic, jen prázdná skořápka, tělo bez duše, chodící mrtvola, troska...Tak moc mne to všechno mrzí, kdybych tě byla poslechla nic z toho se nemuselo stát.... Moc dobře vím že si za to mohu sama, že slova nic nezpraví...
Cítím jak mi po tváři stéká slza... osamocená slza... stéká... padá... svěšená hlava... jen tichý vzlyk uniká... ticho...celý svět utichl... jen mé už ne tak tiché vzlyky se nesou prostorem... odrážejí se od stěn a putují zpět k mým uším... Pláči... ne protože jsi odešel... ale protože vidím cos viděl ty... konečně... trvalo mi to dlouho, já vím...slzy nejdou zastavit... vzlykám, slané slzy polykám... usínám se vzpomínkami na Tebe... usínám a už mě nikdo neprobudí... usínám v kaluži krve as žiletkou v ruce... usínám s Tvým jménem na rtech...
...Sbohem a omlouvám se za vše...
Nemohla jsem spát tak jsem se rozhodla psát .Je to krátký no ale snad to aspon trochu dává smysl. I Hope You Like It :*
