Caroline se ráno druhého dne probudila a první co cítila, byla bolest hlavy. Měla pocit jako by jí měla explodovat hlava. Takovou bolest ještě nezažila. Podívala se kolem sebe, ale nic nepoznávala. A pak se jí jako mávnutím kouzelného proutku, všechno vrátilo.
,, Do háje." Zamumlala dívka.
,, Všechno v pořádku, lásko?" Uslyšela hlas a otočila se za ním. Na křesle u postele seděl muž. Blonďaté vlasy a modrošedé oči. Byl to ten, který ji včera unesl. Byl sexy. Zatraceně. Proč museli být padouši sexy?
Poté, co včera Klaus dal dívku do bezvědomí pomocí jehly, vzal ji do auta a odjel s ní do jeho sídla. Vešel dovnitř s dívkou v náručí. Všichni z Klausovi rodiny seděl na jejich obřím dvorku. Všichni se jen s údivem dívali. Nebylo normální, že by se k někomu takhle choval. Navíc taková nádherná žena.
,, Niklausi, co ti ta dívka udělala?" Zeptal se Elijah svého mladšího bratra. Bylo mu líto téhle dívky.
,, Je Forbes." Řekl a to už všichni pochopili. A ne jen to. Dělalo jim to radost. Musí se Forbsům pomstít. Za jejich bratra.
,, Proč tu jsem?" Zeptala se ho tichým hlasem. Stále ji bolela hlava. Nechápala to. Nic mu neudělala. Proč ji sem přivedl?
,, Je to celkem jednoduché, lásko. Tvoje máma před lety zatkla mého bratra a tohle je pomsta. Nemáš ponětí, jak dlouho jsme na to čekali." Pochopila to. Dobře věděla, že pokud ho zatkla, tak k tomu měla důvod. Její matka nezatýká lidí jen tak. Vzhledem k tomu, co jí muž před tím udělal, se to jen potvrdilo.
,, My?" Zeptala se, protože ji zarazil plurál v jeho hlase. Bylo jich více. Jen to ne.
,, Já a moje rodina." Jen přikývla. Nebylo k tomu, co říct. Mafiáni se většinou skládali z rodin. Alespoň ve filmech, která viděla.
,, Co se mnou budete dělat?" Odvrátila téma. Jednak proto že měla pocit, že bude lepší, když o tom mluvit nebudou a taky proto, že jí strach protékal žilami. Měla ráda kontrolu. Potřebovala ji. Nesnášela, když vůbec nevěděla, co se s ní bude dít.
,, Je to celkem jednoduché, lásko. Budeš tu až do Vánoc a v ten den tě zabijeme a tvojí máme pošleme dárek. Tvojí hlavu." Caroline strachem odstoupila dozadu, ale Klaus se k ní začal přibližovat. S každým jeho krokem k ní, měla větší strach. Nechtěla umřít. Ještě ne.
,, Neboj se, lásko." Řekl jí a přejel jí nožem po tváři, ale neřízl jí. Chtěl, ale nemohl poničit, tak hezkou tvář. Ne hezkou. Nádhernou. ,, Nechám tě přemýšlet o tom všem přemýšlet." Řekl a odešel. Jak se zabouchly dveře Caroline vypustila své slzy. Nemohla je zadržet. Už je držela dlouho. Nemohla před ním vypadat slabá.
Klaus byl ještě za dveřmi, když uslyšel její pláč. Nemohl si pomoci, ale cítil, co ještě nikdy. Vinu. Nechápal to. Chtěl se pomstít a ona k tomu byla perfektní prostředek. Tak proč to cítil? Rychle to setřásl a vydal se za svou rodinou, která jako obvykle seděla pohromadě.
,, Tak co?" Zeptala se nedočkavě Rebekah. Už to musela vědět. Rebekah nebyla zrovna známá tím, že by byla trpělivá.
,, V pořádku." Nic víc k tomu neřekl a odešel. Nechtěl se o tom bavit. Myslel si, že kdyby se o tom bavili, vyvolalo to jen další pocity. A to se mohlo stát.
,, Jdu se na ni podívat." Řekla Rebekah a vydala se za ní. Vešla do jejího pokoje a na posteli ležela dívka, která plakala. Musela přiznat, že byla nádherná, ale ne více než ona. Podle Rebeky byla každá žena ošklivější než ona.
,, Všechno v pořádku?" Zeptala se a sedla si k ní na postel. Nevěděla jestli dělá dobře. Možná ji vystraší.
,, Chcete mě zabít, ale jinak je všechno v pořádku." Řekla sarkasticky. Podívala se na její tvář. Okamžitě poznala, že je příbuzná Klause. Pravděpodobně sestra. Měli mnoho společných rysů.
,, Uvedomuješ si, že mluvíš s někým, kdo tě může hned zabít?" Odsekla Rebekah. Teď bylo jasné, že ne jenom rysy, ale i chování.
,, Stejně mě zabijete, tak proč to odkládat?" Rebekah se na ni usmála. Ta holka se jí líbila a to u Rebeky nebylo normální. Spíše vzácné.
,, Líbíš se mi. Jsem Rebekah." Řekla a natáhla ruku. Caroline viděla v jejích očích upřímnost. Málokdy se pletla v letech. Dokázala přečíst její emoce.
,, Caroline." Řekla a její ruku vzala. Když ji pustila, dala si ruku před pusu a vyběhla do koupelny. Obsah jejího žaludku se vylil do záchodu. Posledních pár dní se to dělo často.
,, Jsi v pořádku?" Zeptala se strachem hlase Rebekah. Caroline vyšla z koupelny. Rebekah se bála, že je Caroline nemocná.
,, Kolikátý ho je?" Zeptala se Caroline. Caroline věděla, že není nemocná. Byla to spíše druhá možnost.
,, 2. prosince." Řekla Rebekah a Caroline začala počítat.
,, Do prdele." Zaklela. Jen to ne. Úplně skvělý. Fakt úžasný.
,, Co?" Zeptala se vyděšeně. Nechápala proč, ale záleželo jí na ní. Žádné kamarády neměla. Ani ona ani její rodina.
,, Mám zpoždění."
