Potkali se u Kolína (Benthan oneshot)

Potkali se u Kolína

"Takže, o čem že jste to chtěli mluvit?" otázala se Jane.

Ona, Benji, Will, Luther a Ethan seděli právě v jednom baru v D.C., měli volný páteční večer a když už jednou byli všichni aspoň na stejném kontinentu, rozhodli se ho strávit společně.

"Chtěli," Benji pohlédl na Ethana, "chtěli jsme vám něco říct. Oznámit. Povědět..."

Ucítil, jak Ethan pod stolem chytil jeho ruku, pak ji zvedl a položil na stůl. Mezitím se pořád na Benjiho usmíval a mnul hřbet jeho ruky palcem.

"Jsme... Jsme spolu," Benji konečně vydechl, "Už... nějakou dobu. A... chtěli jsme vám to říct."

"No, konečně!" jako první se ozval Luther ušklíbl se na Willa.

Ten si povzdechl, vytáhl peněženku, z ní dvacetidolarovku, kterou si Luther s vítězoslavným úsměvem strčil do kapsy.

"Will si nemyslel, že se dáte dohromady bez toho, aniž bychom vám pomohli," vysvětlila Jane k Benjiho a Ethanovu nechápavému pohledu, "ale teď šup! Chci slyšet všechny detaily!"

Benji rychle pochopil, že jinou možnost nemá. Nadechl se, a poté začal vyprávět.

***

"Pozor pozor pozor pozor!" Benji téměř ječel, když Ethan hodně nebezpečně objel další auto.

A to si myslel, že po té zkušenosti z Maroka už s Ethanem za volantem v životě autem nepojede.

Haha.

Uběhlo sotva pár měsíců, Benji seděl na pozici spolujezdce ve stříbrném BMW, které z nevyhnutelných důvodů ukradli od místní policejní stanice, a nyní na nějaké dálnici pronásledovali překupníka zbraní, na jehož dopadení měl velký zájem i Interpol.

Ethan hojně využíval toho, že v Německu není žádný rychlostní limit. Ne, že by to jinak nějak řešil, ale aspoň se nemusel obávat žádných překážek ze strany policie, kdyby je čirou náhodou chtěla zdržovat.

Tento pocit jim ale vydržel sotva pár minut, jelikož se prořítili kolem tmavě modrého mercedesu, který se v řádu milisekund rychle rozjel za nimi začal okamžitě houkat.

A pak se ozvala i vysílačka.

"Zatraceně, co si myslíte, že děláte?! To je moje auto!" ozvalo se v plynné němčině.

Benji se ohlédl zpětným zrcátkem. Mercedes se držel těsně za nimi, takže si všiml, že v něm sedí dvě postavy. A auto, které Ethan právě řídil, muselo být jednoho z nich.

Sakra.

Ethan na něj pohlédl a pohybem hlavy naznačil, aby se zmocnil oné vysílačky.

"Jo, uhm, omlouváme se, vrátíme ho, slibujeme!" Benji promluvil anglicky, když zjistil, jak vysílačku použít. Německy sice rozuměl perfektně, ale s vyjádřením toho, co vyjádřit chtěl, si nebyl úplně jistý. A v Evropě dnes navíc mluví anglicky skoro každý, ne?

"Ne, vrátíte ho teď hned, zatraceně!" mužský hlas, ač s přízvukem, tentokrát odpověděl také v angličtině.

Benji pohlédl na Ethana s otázkou v očích. Jak se jich měl sakra zbavit bez toho, aby dal celé stanici německé dálniční policie vědět, že jsou američtí agenti? A i kdyby jim to teď řekli, věřit jim nebudou bez důkazu, což by znamenalo další zdržení.

Ethan si povzdechl, a Benji si domyslel, že je na tom s vyhodnocením situace docela podobně. Pak ale hrábl po vysílačce.

"Podívejte, já chápu, že nemáte žádný důvod nám věřit, ale pokud nás teď nenecháte jet, tak to pro všechny dopadne špatně. Až budeme hotový, auto vám necháme na nějakém z odpočívadel."