this is where it ends. | hs [slow update]

Prolog

I na Londýn bylo dnes překvapivě nepříznivé počasí. Ulice byly prázdné jako před poslední bitvou, slunce pohřbené hluboko mezi mraky a déšť byl s každou minutou prudší a nevyzpytatelnější. Schylovalo se k něčemu nepříznivému, to Harry věděl moc dobře, když seděl ve svém koženém křesle, v ruce svíral studenou sklenici whisky a sledoval dešťové kapky dopadající na okna jeho kanceláře.

Cítil chlad, který svíjel jeho tělo, proto do sebe hodil zbytek hřejivé tekutiny a promnul si prsten na pravém ukazováčku. Neměl dnes náladu na nikoho, proto se zavřel mezi čtyřmi stěnami a hleděl do prázdnoty svého ticha, které se rozplynulo v momentu, kdy se masivní, dubové dveře nečekaně rozevřely dokořán.

Liam.

Oděn v černém obleku, se svraštělým obočím a nechutí na rtech - ten pohled Harryho přinutil k otrávenému povzdechu. Nerad se s ním stýkal, nepatřil mezi oblíbené zaměstnance jeho otce, dá-li se mu tak vůbec říkat. Liam nebyl zaměstnanec, spíše chlap na špinavou práci. Jako většina z nich.

,,Chce tě vidět," promluvil směrem k Harrymu a postavil se k prosklenému baru v levém rohu místnosti.

Dělal to vždy, sahal na to, co mu nepatřilo, což Harryho patřičně iritovalo, měl rád ve věcech svůj vlastní systém, který Liam s oblibou narušoval.

,,Kromě toho, že se mi vnucuješ do rodiny, mi taky piješ alkohol?"

Neměli dobrý vztah a Harry se za to omlouvat nehodlal. Nepotřeboval Liama ve svém životě. Nepotřeboval nikoho.

,,Jak těžké je žít s myšlenkou, že mě tvůj otec má radši než tebe?" odvětil Liam klidným hlasem a nalil si do skleničky Harryho oblíbenou whisky. Harrymu se napnuly všechny svaly v těle a prázdnou skleničku od alkoholu stiskl tak pevně, div se neroztříštila na milion malých kousíčků.

,,Přidáš se?" Liam ho nepřestával provokovat. Nemohl si pomoct, měl to v povaze. Miloval tyhle hry, užíval si, když byl Harry naštvaný. Byl zkrátka arogantní kretén, jinak se to z Harryho pozice popsat nedalo.

„Proč mě chce vidět?" Očekával stručnou a jasnou odpověď. Na Liamovy hry dnes opravdu čas neměl.

,,Ty víš proč," otočil se na něj, zamračený a kopnul do sebe první skleničku, ,,jde o ní."

Harry se neubránil touze protočit očima. Jak jinak? Desmond bez Harryho neudělal jediný krok, i když pro něj byl autoritou. Ta holka byla momentálně pro každého priorita a to Harryho rozčilovalo. Měli na práci důležitější věci, než někoho chránit.

Občas Harrymu hlavou vrtala myšlenka jaké by bylo, kdyby pořád pracoval sám. Rozhodně by se nezdržoval zbytečnými akcemi, nemusel by se zajímat jestli se náhodou někdo nezranil a hlavně by nemusel poslouchat ničí rozkazy. Limitovalo ho to, cítil se jako by mu někdo kradl svobodu. Nebyl nikdy zvyklý na práci v týmu. Proto Desmond doufal, že když Harryho přemluví, aby se přidal k rodinné firmě, zlepší se to. Harry si ale stál tvrdohlavě za svým.

,,Zase jde o ní? Mluví se v tomto baráku vůbec ještě o něčem jiným, než o tý holce?" zamumlal Harry naštvaně.

Liam se škodolibě pousmál nad jeho poznámkou. Přišlo mu, jako by Harry na tu dívku žárlil, přitom ji nikdy nepotkal, nevěděl jaká je. Choval se absurdně a tak naprosto směšně, bylo to šíleně neprofesionální na někoho jako byl on.

,,Desmond s tebou chce probrat detaily akce. Mně už stihl říct úplně všechno, ale nakonec víš jak moc spoléhá i na tebe," prohodil Liam uštěpačně a pobaveně sledoval, jak se Harry zvedl z křesla a opustil svou kancelář.

Jeho kroky se daly přirovnat k dusotu koní. Kráčel po mohutném schodišti s cílem najít Desmondovu kancelář. Nechtělo se mu tam, nejraději by zůstal u sebe a vypil by všechnu whisky, co měl. Jenomže ten blbec Liam podle všeho stihne vypít všechen alkohol úplně sám, ani nebude potřebovat ničí pomoc.

Vzal za mosaznou kliku a bez zaklepání vešel dovnitř. Desmond - jeho šéf a zároveň otec, seděl v čele obrovského stolu a před sebou měl složku s nějakými dokumenty, zřejmě týkajících se jí. Když se jejich pohledy střetly, Harry protočil panenkami, z kapsy kalhot vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil.

Když to Desmond uviděl, nevypadal vůbec nadšeně, ale snažil se to přehlédnout jelikož věděl, že by se Harry akorát urazil a odešel pryč, což se mu v tuhle chvíli kdy ho chtěl o něco požádat vážně nehodilo.

,,Liam mi řekl, že se mnou chceš mluvit, tak co se děje? Nemám na tohle celej den," odsekl Harry protivně a posadil se na koženou sedačku u dveří. Desmond doufal, že se Harry usadí ke stolu, o něco blíž a třeba projeví i nějaký zájem o konverzaci, ale to bylo to poslední, na co právě Harry myslel. Nezajímala ho Desmondova přání. Přišel sem kvůli práci, nic víc za tím nebylo. Pak se odebere zpět do své kanceláře, kde zůstane celou noc - úplně sám.

,,Určitě víš, proč jsem tě zavolal, můj drahý Harry," začal Desmond a Harry se jen hořce uchechtl, ,,jde o tu dívku, o dceru Helene Bennetové, mojí dlouholeté obchodní partnerky a kamarádky. Znám ji dlouho, jednou jsem slíbil, že kdyby s něčím někdy potřebovala pomoct, udělám pro to všechno, co bude v mých silách."

Z Harryho úst se ozval hlasitý smích. ,,Oh ano, už rozumím. Chceš po mně, abych chránil dceru nějaký děvky, který jsi dal přednost před matkou. Co jiného jsem si kurva myslel? My lidi nechráníme, Desmonde, my lidi zabíjíme! A nebudu rozhodně měnit svý povolání jen kvůli tomu, že tě o to před sto lety poprosila nějaká štětka! Na to si sežeň někoho, kdo se o tvý zasraný problémy fakt zajímá! A to já, jak sis mohl všimnout nejsem! Mám tě u prdele! Tebe i všechny ostatní!" křičel.

Chystal se odejít, byl tak naštvaný až to bolelo. Nemohl se Desmondovi ani podívat do očí, nechápal proč tohle dělal. Věděl, že je jeho otec hajzl, který si myslí, že mu díky moci kterou má, leží celý svět u nohou, ale vlastně netušil jak hrozné to skutečně bylo. ,,Hnusíš se mi," vyplivl, típl cigaretu a zahodil ji.

Desmond si opřel lokty o stůl a s frustrací se zatahal za šedivé vlasy. Neměl nervy na to, aby křičel a trpělivost mu taky docházela, proto zvedl telefonní sluchátko a vyťukal trojmístné číslo, pomocí kterého by se měl dovolat do Liamovy kanceláře. Ten jediný mu snad dokáže ochotně pomoct. Když se z druhé strany nikdo neozval, pochopil, že musí být u Harryho, tak zkusil zavolat do jeho kanceláře.

Z druhé strany sluchátka se ozval Liamův zmatený hlas. Desmond ho obeznámil s momentální situací a rychle mu vysvětlil, co má říci Harrymu. Jakmile domluvil, Liam ho ujistil, že Harrymu vyřídí všechny důležité informace a že si dál nemusí dělat starosti. Když se chystal zavěsit, v telefonu zaslechl Harryho rozčílený hlas.

Ale Liam si poradí, pomyslel si.

-

všem se vám tisíckrát omlouvám za to, že jsem od května nevydala kapitolu, ale úplně mě opustila inspirace a ztratila jsem chuť psát, navíc toho na mě bylo moc. v létě jsem dávala vědět, že budu golden přepisovat, protože jsem se sama v ději začala ztrácet a jelikož se blíží vánoce, chtěla jsem vám udělat radost 🥰 takže tady máte úvodní kapitolu! je strašně krátká, ale teprve se rozjíždím (: změnila jsem asi všechno co se dalo, včetně děje a postav :D rozhodla jsem se ale, že na sebe nebudu zbytečně tlačit, takže s vydáváním to bude různě 😊

chtěla bych moc poděkovat mé skvělé talentované kamarádce louis-bubba, napsala tu část na začátku kapitoly, moc mi s příběhem pomáhala, už od léta, kdy jsem začala s přepisováním. moc ti děkuji sunflo. 🤍🤍🤍

předem vám všem přeji krásné prožití vánočních svátků, hlavně buďte zdraví!! 🎄💗