Hidden

05. Silent death

Byla jsem opřená o strom a nepřítomně jsem se dívala do ohně, u kterého posedávali vojáci. Nekteří se mezi sebou bavili, nekteří pospávali a někteří hlídali nás, abychom neutekli. Vzali si s sebou jen pár lidí, které by prý král ocenil jako své sluhy nebo stavebníky. Mezi těmi všemi lidmi jsem poznala pouze Zacka, Felixe, Kim a dívku, která mi jednou pomohla, když jsem měla problém s vojáky Rodonu. Většina lidí na mě koukala jako kdybych jim jejich blízké zabila já. A přitom jsem jenom ochraňovala sebe a Zaa. Vyčítají mi to, že mám pud sebezáchovy? Že nestavím úplně cizí lidi před sebe?

Moc dobře jsem cítila Zaovu přítomnost, byl připravený na pokyny. Hlídal mě a nechtěl mě opustit.

,,Věděl jsem, že tu nejsi jen tak. Kvůli tobě nás napadli." z myšlenek mě dostal naštvaný Zack. Jeho démona jsem viděla na stromě přímo u tohohle malého tábora. Ještě aby dokázali chytit sovu. To bych se divila.

,,Nenapadli vás kvůli mě. Spíš mě kvůli vám našli, takže se zdrž těch keců." začala jsem mu tykat i když mohl být tak o třicet let starší, než já. Vytáčel mě. Už od začátku na mě blbě koukal a teď mě tady začne obviňovat.

,,Proč chtějí tvého démona? Provedla jsi očividně něco tak špatného, že je tohle tvůj trest." procedil skrz zuby a já jsem nad jeho tupostí zavrtěla hlavou.

,,Zacku, dej jí pokoj." ozval se Felix, který ztěžka oddechoval u vedlejšího stromu. Přes triko mu prosakovala krev z rány, kterou si nejspíš musel znovu otevřít, když bojoval.

,,Hej! Můžete mu aspoň vyměnit obvaz? To by vás nezabilo." křikla jsem na vojáky a ti se na mě naštvaně podívali.

,,Radši buď zticha."

,,Jo, fajn. Tak vám tu umře a přijdete o vynikající pracovní sílu." pohodila jsem rameny, protože jsem věděla, že se o to Josh postará. A tak se taky stalo.

,,Vyčisti mu to a dej mu nový obvaz. Hned." podíval se na jednoho menšího vojáka, který přikývl a vzal pár potřebných věcí. Felix na mě hodil děkovný pohled a poté jsem se otočila na Zacka, který mě stále propaloval nenávistným pohledem. Provokativně jsem se na něj zašklebila, abych ho naštvala ještě víc. To se mi také povedlo.

*
Až na dva vojáky, kteří nás hlídali, všichni spali. Byl čas na útěk. Dostala jsem se z povoleného provazu na rukou a letmo jsem se podívala na Felixe, který se na mě zaraženě díval. Prstem jsem mu naznačila, aby byl zticha a zamžourala jsem do tmy. Jako na zavolanou se za stromem vynořily dvě žhnoucí oči. Zao přesně věděl co dělat.
Pomalu a tiše přistupoval k vojákovi, který už pomalu usínal také a já jsem se připravovala k útoku na toho druhého. Stál zády ke mně a ostražitě pozoroval okolí. Přesně podle plánu Zao vyskočil a zakousl se vojákovi přímo do krku. Nečekala jsem a chytla jsem druhého vojáka. Jednou rukou jsem mu tiskla ústa a druhou jsem ho pomalu a hlavně potichu dusila. Zao neměl problém s rychlým prokousnutím vojákova hrdla, takže nestihl vydat ani hlásku. Voják, kterého jsem svírala já, začal padat na zem a tak jsem ho lehce přidržovala, aby dopad neudělal hluk.

Vzala jsem mu menší dýku, kterou měl u nohy a potichu jsem přešla k Felixovi. Rozřízla jsem provaz, který mu silně svíral ruce a podala mu dýku. ,,Rozvaž ostatní. Já dojdu pro Hobba, protože se umím pohybovat tiše." zašeptala jsem a on jen kývl. Snad byl ještě rád, že nemusel ke kleci hlídanou kojotem.

Potichu jsem si poklepala na nohu a Zao zaujmul místo po mém boku. Byla jsem ráda, že Felix přešel Zaovi žhnoucí oči a rudý obláček linoucí se kolem jeho hlavy. Je mi ale jasné, že se bude vyptávat.

Našlapovala jsem pomalu a potichu ke spícímu kojotovi. Než stihl reagovat, tak jsem mu přirazila hlavu k zemi a pevně jsem chytla jeho tlamu, aby nemohl udělat jediný zvuk. Zao nečekal a silně se kojotovi zakousl do krku. Po malé chvilce kojot přestal dýchat. Tomuhle se říká skvělá týmová práce.

Otočila jsem se ke kleci, ale zarazil mě zámek. Sakra, na to jsem nemyslela. Rozhlédla jsem se kolem a málem jsem dostala infarkt, když za mnou stál Josh. Neřekl jediné slovo a podal mi malý klíček. Aniž bych udělala jediný zvuk, tak jsem mu poděkovala a potichu jsem odemkla klec. ,,Hobbe, hlavně potichu." zašeptala jsem a Hobb neslyšně vyskočil ze svého vězení. Josh se mezitím přesunul zpět na své místo a dělal, že spí. Tohle mu nikdy nebudu schopná oplatit.

Přešla jsem zpět k ostatním a všichni už byli rozvázaní. Tvářili se zmateně, ale byli odhodlaní utéct. Většina koukala na Zaa a někdo těkal pohledem ze mě na Felixe. Pohodila jsem hlavou a vydala jsem se do tmy. Všichni mě poslušně následovali a snažili se našlapovat jak nejtišeji dokázali. Postupně jsem zrychlovala, abychom se dostali do bezpečné vzdálenosti v čas a časem už nikdo neřešil tiché kroky. Zao vedl cestu, protože měl celý les proběhlý minimálně pětkrát a Wa s Hobbem hlídali okolí. ,,Už chápu proč jsi se se svým démonem nechlubila." objevil se vedle mě Felix a chápavě se na mě usmál.

,,Bývala jsem pravá ruka krále, ale v Arizolu neschvalují pekelné démony. Stačí tak málo a místo sezení po boku krále před ním utíkám." povzdychla jsem si a dala jsem si ruce do kapes.

,,Jak tě tu našli? Vždyť jsem o tobě pomalu nevěděl ani já."

,,Nenašli mě. Mají spor s Rodonem a pouze šli po vesnicích, které jsou jeho součástí. Tohle byla jenom fakt špatná náhoda." stáhla jsem rty do úzké linky a pozorovala jsem Zaa, který měl nastražené uši na všechno a stále měl čumák nízko země. Nevím co stopoval, ale věřím mu.

,,Nikdy bych tě netipoval na královu pravou ruku." zasmál se, aby odlehčil situaci, ale já jsem se zmohla pouze na malé uchechtnutí.

,,A to jsem se na to připravovala celý život. V našem království jsem byla první žena na této pozici a taky nejmladší. Možná proto jsem u většiny mužů měla takový respekt." usmála jsem se a vzhlédla jsem k nebi. Pomalu začínalo svítat a to pro nás komplikovalo situaci. Pokud se vojáci neprobudili do teď, tak je světlo vzbudí určitě. Sice jim nezbyl jediný stopovací démon, ale stejně budou mít velikou šanci k nalezení takové skupiny lidí ve dne.