Otevřel jsem oči. Rozhlédnu se kolem sebe. Kde to jsem? Ležím na gauči přikrytý dekou. Počkat, já zapomněl vypnout troubu.
Můj mozek: Ty nemáš troubu, ty troubo.
Já: Lol, aha. A jak se dneska máš?
Můj mozek: Na debilní otázku, debilní odpověď.
Z naší hluboké konverzace nás vytrhl hlas. Až podezřele známý hlas. Pomalu jsem se začal otáčet. Je to skutečně on! Byl to Robin Bengtsson!
Opíral se o dveře: ' Hej, nechceš kakao? Zrovna vařím mléko.' Zamrkal jsem očima. To není možné. Já jsem v bytě Robina Bengtssona! 'Jj. Kde je zásuvka na nabíječku? Btw co tu dělám? odpověděl jsem. Robin se usmál: 'Františka, fanynka Honzíka, tě bouchla pánvičkou do hlavy, protože ti záviděla, že ti napsal. Převezli tě do švédské nemocnice z důvodu tvého 0.2% švédského původu. Když tě nadopovali, tak česká pošta stále nepřijela. Zrovna jsem šel okolo a řekl jsem, že tě vezmu k sobě. Odtrhl jsem oči od Instagramu švédské ambasády: ' Lol, ok.'
Robin odešel pro kakao. Na zemi se něco hnulo! Byla to počítačová myš! Zařval jsem: 'Aaaaa!' Robin se vrátil.
On: Wow, máš vysoký hlas.
Já: Jj, díky.
On: Nechceš se mnou dneska na koncert? Måns Zelmerlöw má zrovna neštovice. Nechceš místo něj?
Já: Fajn. Kde to bude?
On: v Bullerbynu
Poprvé ten den, jsem vytřeštil oči. Konečně se dneska něco zajímavého začalo dít.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
