Zatímco jsem projížděl Instagram Švédské ambasády, Robin se připravoval na koncert. Už jsme dorazili soukromým letadlem a nacházeli jsme se v zákulisí. Ležel jsem na SVARTA palandě z IKEA. Popíjel jsem švédskou vod(k)u s ekologickým brčkem a deštníčkem. Zrovna si můj nový švédský kamarád dopurdroval epidermis a otočil se na mně: ' Budeš se nějak připravovat?' Hodil jsem na něj tázavý pohled ležíce v županu. Vrátil jsem se k odstraňování sledování u mých nových followers. Stonks.
Nakonec jsem se rozhodl obléct do laboratorního plášťě. Jsem si chtěl připnout placku Milion chvilek, ale upadla mi na pozlacenou zem. Začala se kutálet pryč rychlostí s aritmetickým průměrem 5m/s. Prosmýkla se mezi oponou. Skočil jsem po ní. Najednou se ořval řev. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem na pódiu. Nebyl čas zpívat Holka modrooká . Seskočil jsem a šel pro placku, která spadla do davu. Bum. Jamb. Daktyl. Dav mě odnesl úplně pryč.
Spadl jsem do bláta. Z dálky jsem viděl, že Robin vyšel na pódium. Nedostanu se tam včas. Mám tam powerbanku! Vedle mně zastavil na kolejnici vlak. Ucítíl jsem tu známou vůni. V uších mi silně znělo Take a chance, i když jsem byl daleko od centra dění.
Sebral jsem svých pět švestek z bláta a vyhoupl se do vagónu s uhlím. Najednou se vlak rozjel. Už není cesty zpět. Mám teď jedinou misi. Musím najít ty Pepparkakor. Jak Svarta jsem přeskočil do dalšího vagónu.
V prázdném nákladním prostoru byla žena. Seděla na zemi se šálkem čaje a porcelánovou konvičkou. Vedle sebe měla položenou eko krabičku s Pepparkakor a knihu. Tu knihu. Povědomou knihu. Byla to ona. Ne hořčice, ale Astrid Lindgrenová!
'Necheš si přisednout a poslechnout si Děti z Bullerbynu?'
Lol přišlo mi upozornění o sledování od Ovčáčka. 'Imao Asty mám tu důležitý byznys. Za momentos.'
Sakra, došla mi přesnídávka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
