Unavený (Sebaciel fanfikce)

Unavený

"Jsem unavený, Sebastiane" postěžoval si mladý pán, když dopisoval poslední papíry.

„Ale pane, vždyť jste ještě ani nevečeřel," podivil se Sebastian, který tiše stál v rohu místnosti, protože všechny dnešní povinnosti už měl hotové. Jídlo už totiž bylo nachystané.

„Já, vím, ale-" zívnul si Ciel, „jsem vážně unavený. Už si půjdu lehnout," rozhodl se a vstal od stolu.

Sebastian byl mírně překvapený, ale ani se mladému pánovi moc nedivil. Vždyť byl stále dítětem a už teď musel tak moc pracovat.

Ciel zamířil ke dveřím a v tom se mu z ničeho nic zatočila hlava a naklonil se tak, že div neskončil na zemi.

Hned se u něj objevil Sebastian a radši ho vzal do náruče, aby zabránil tomu, že by si hrábě ještě ublížil.

Ciel neměl ani dost síly na to protestovat.

Komorník svého pána odnesl do ložnice a tam ho posadil na postel, kde ho začal pomalu svlékat.

„Nech to být..." zamručel tiše Ciel. „Vydržte to, prosím. Bude se vám pak lépe spát," promluvil Sebastian a to Ciela umlčelo.

Když byl celý vysvlečený, Sebastian došel do skříně pro pánovu košili na spaní, ale když se vrátil k posteli, tak už v ní hrabě ležel v klubíčku a se zavřenýma očima.

Komorník pána přikryl a sundal mu pásku přes oko. Ciel pootevřel oči a zadíval se na svého démona.

„Lehni si ke mně," řekl a opět oči zavřel.

Sebastiana to překvapilo, ale zároveň i potěšilo.

Odložil Cielovu košili na noční stolek a jemně odkryl přikrývku svého mladého pána a opatrně si lehl vedle něj, tak, aby se ho nedotýkal.

Ciel se však přišoupnul svým nahým tělem k Sebastianovi a opět se stočil do klubíčka u jeho boku.

Sebastian se jen koukal na jemné modro-šedé vlasy svého pána a neopovážil se ho nějak nevhodně dotknout.

„Kdo by řekl, že u démona bude takové teplo," zašeptal Ciel. „Jsem už vážně unavený...," zívl naposledy a konečně zaspal.

Sebastian se už neudržel a obtočil kolem svého pána ruce a daroval mu jemný polibek do vlasů.

„U mě najdete teplou náruč vždycky, můj pane."

KONEC