Nikde a všude

Biblioteca Girolamini

Jak už to někdy se ztracenými věcmi bývá, nejsou vlastně ztracené. Ten prsten co poslední týden hledáš? Leží na parapetu okna hned vedle hrnku od dopité kávy, který sis tam spolu s ním odložila. Ten kabát co doufáš, že si ho nezapomněl v restauraci? Ten sis jen tentokrát uklidil do skříně, než aby jsi ho jako obvykle pověsil na věšák v chodbě. Nebo ty klíče? Už by ses měla naučit je pověsit na háček, když přijdeš domů a ne nechat je ležet na dně jedné ze svých deseti kabelek.

Někdy ztracené leží přímo před naším nosem, někdy se nám jej už nalézt nepodaří, ale pro objevení ztraceného musíme první začít hledat. Jít po stopách zanechaných ve spadlém prachu, krůček po krůčku po chodníku utržených vzpomínek. Je potřeba vrátit se v čase pro ztracené.

Ale abychom mohli nalézt ztracenou věc, musíme ji chtít nalézt.

Co ty po kterých se nikdo neshání, nikdo nehledá, nikdo najít nechce? Takové předměty se ze ztracených stanou zapomenutými.