Let it go, I'm vampire

2x3

"Marku," nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Ten, do koho jsem vrazila, byl Mark. Ten Mark, kterého jsem před padesáti lety zabila.

"Zase se setkáváme. Ani nevíš jakou mi dalo práci najít cestu zpět mezi živé. Naštěstí na druhé straně je dost čarodějek, které touží po pomstě, kterou já jim můžu poskytnout."

To snad není možný. Když jsem se ho konečně zbavila a už se neobjevoval ani jako duch, se tady zjeví zase jako živý. Nebo aspoň jako duch, který může pohybovat věcmi.

"Jakou pomstu?" Nechápala jsem.

"Tvá dcera. To ona je ta pomsta. Ona je to jediné, co drží ty nejmocnější čarodějky na druhé straně. To ona je ta, kdo je může pustit zpět mezi živé."

"To ona nikdy neudělá!" Vykřikla jsem a začínaly mě zase pálit oči.
"Ale já myslím, že ano. Pro svou matku udělá cokoliv. To mi věř." Chtěla jsem mu oponovat, ale udeřil mě něčím do hlavy a já ztratila vědomí.

Zayn:

"Kath. Kath počkej!" křičel jsem ještě za ní, ale ona už byla pryč.
"Proboha proč je tak tvrdohlavá?" Stěžoval si Harry.
"Můžu jí zkusit vysledovat," pronesla Kim.
"Ne, je to moc riskantní. Musíme zajistit to, že nikdo nezjistí, že jsi z části také čarodějka." Ihned jsem jí to zatrhl.
"Tati, jde přece o mámu. Ty bys na mém místě udělal totéž." Měla pravdu.
"Dobře." Řekl jsme poraženě a ona ihned běžela pro věci.
"Kde jen může být? Nikde jí nemůžu najít." Mumlala Kim. "Mám ji!" vykřikla najednou a už si brala bundu.
Všichni jsme běželi za ní. "Kam jdeme?" Ptal se asi po půl hodině chůze utahaný Niall.
"Do přístavu." Řekla bez zájmu Kim a pokračovala dál v cestě.
"Jsme tu."
Zastavili jsme se před obří halou nedaleko mola.
"Tak, kdo jde dovnitř první?" Pronesl Niall ustrašeným hlasem.
"Ježiši vy jste bábovky." Zasmála se Kim, ale hned nasadila vážný výraz a vykročila ke dveřím do haly. Vešli jsme do velké, rozlehlé haly, ve které nic nebylo. Uprostřed jsem si všiml, že je tam židle a někdo na ní sedí.
"Kath!" Okamžitě jsem se za ní rozběhl, ale něco mě odrazilo pár metrů před ní.
"Je mi líto bráško, ale upíři, co jsou venku, sem nesmí." Pronesl ten odporný hlas ze tmy, který bych poznal kdekoliv. "Marku." Procedil jsem skrz zuby.
"Výborně." Vystoupil ze tmy.
"Máš být mrtvý!" Vykřikl Liam.

"Co po nás chceš?" Dodal jsem, než stihl něco říct.
"Jen jediné. Chci Kim."
Ten hajzl. To jsem si mohl myslet, že přijde s něčím podobným.
"Tak na to zapomeň!" Vyhrkl jsem a rozběhl jsem se za ním. Bohužel jsem zapomněl na to, že nás něco rozděluje a mě to odrazilo zase zpátky. Jen se zasmál a upřel svůj pohled na Kim.
"Co po mě chceš?" Koukla se na něj a potom přejela pohledem na Kath, která seděla na židli a stále se nehýbala.
"To je jednoduché. Potřebuji, aby jsi přivedla pár lidí z druhé strany zpět mezi živé. Já vím, že takovou moc máš."
"To nikdy neudělá!" Vykřikla Kath. Až teď jsem si všiml, že už se probrala.
"Já bych řekl, že pro svou milovanou matku udělá cokoliv."

Chytil jsem Kim za ruku, protože jsem věděl, že by okamžitě vyběhla za nimi.

"Proč bych to měla dělat?" Na Kim jsem poznal, že má nějaký plán, a proto jsem její ruku opatrně pustil.

"Protože jinak to tvá matka nepřežije. A tentokrát se už mezi živé nevrátí." Začal se děsně smát.

Cítil jsem z Kim napětí a všiml jsem si, jak zaťala ruce v pěst. Po chvíli ruce povolila a usmála se.

"Já myslím, že už nic dělat nemusím," pronesla vítězně a pomalu se rozešla směrem k nim.

Když byla už jen kousek od nich, Mark vytřeštil oči.

"Máš pravdu. Mám moc přivést mrtvé zpět, ale nezapomínej, že mám také moc zrušit jejich kouzla. Takže pro mě nebyl až tak velký problém prolomit tu bariéru." Usmála se a když se ho dotkla, jen zakřičel a zmizel.

"Jak- jak jsi to udělala?" Vykoktal ze sebe nechápavě Louis.

"Je tu něco, co o mě nevíte. Před 43 roky za mnou přišla stará čarodějnice, že umřela strážkyně druhé strany, také byla jako já. Její roděče byli upíři. Proto tu jsme, abychom strážili druhou stranu." Vysvětlila mu a hned na to pevně objala Kath.

"Už prosím nikdy neodcházej, mami." Bylo vidět, že jak její, tak oči Kath, se začaly lesknout.

Kath:

Už je to měsíc co jsme zase všichni spolu. S Kim jsme se velmi sblížili. Odpustila mi, že jsem na tak dlouho zmizela.
"Mami, pospěš si nebo to nestihneme." Volala na mě netrpělivě Kim z haly.
"Už jsem tu." Usmála jsem se na ní. Vypadala úchvatně.

Byla připravená na svůj maturitní ples. S kluky na něj jdeme také, ale pouze jako její přátelé. Já jsem si vzala černé delší šaty, bílé boty na podpatku a vlasy jsem si nechala rozpuštěné jako Kim a oběma se nám krásně vlnily. 

"Páni, holky, vám to fakt sekne." Pronesl unešeně Harry.

"Hej, na ně zapomeň. Obě jsou moje." Chytl mě i Kim okolo pasu Zayn. Jen jsme se zasmáli a mohli jsme vyrazit.

"Tak jak se těšíš na svůj maturitní ples?" Ptala jsem se Kim, na které jsem poznala, že je trochu vystresovaná.

"Ale jo. Docela jo." Pousmála se a vystoupila z auta, jelikož už jsme byly na místě.

"Neboj se zlatíčko. Budeme tam s tebou." Mrkla jsem na ní a všichni jsme vyrazili směrem ke vstupu do tělocvičny školy. Tělocvična byla vyzdobená fialovými balónky a stužkami. Byly tu stoly se jmenovkami, a tak jsme zamířili k tomu našemu. "Dojdu pro pití." Oznámil nám Harry a nečakal ani na odpověď a hned se vypařil k baru, který stál nedaleko podia.

"Smím prosit?" Přistoupil ke Kim nějaký chlapec a já viděla, jak se Kim začíná červenat.

Jen jsem do ní povzbudivě šťouchla a ona se zvedla a šla s tím chlapcem na parket. (média)

"Tak si myslím, že si naše holčička našla přítele." Řekl s úsměvem Zayn a pokýval hlavou na ty dva, jak si něco špitají na parketu. Měl pravdu. Byli spolu tak roztomilí. Začala hrát pomalá hudba a Zayn mě zavedl na parket. Tančili jsme asi 15 minut, dokut nás nevyrušil Harry, který si za námi odkašlal.

"Ehm… promiňte, že vás ruším, ale nevím, jestli jste si všimli, ale Kim někam zmizela i s tím chlapcem."

Zayn se začal rozhlížet po místnosti a já už tušila, že jí půjde hledat.

"Klid. Jsou zamilovaní, třeba si jen odskočili na chvilku ven." Zatáhla jsem ho za ruku aby něco neprovedl.

Kim:

S Lukasem jsme spolu tancovali celkem dlouho, když mě najednou zatáhl za ruku a utíkal ven. Běžela jsem za ním a nechápala jsem co se děje. Když jsme vyběhli před budovu školy, tak mě Lukas přitiskl na zeď a začal mě líbat. Někdo nás ale vyrušil tím, že si odkašlal.
"Ježiši, mami. Co- co tady děláš? Já-já myslela, že jsi vevnitř s tátou." Vykoktala jsem ze sebe. Jo, před Lukasem, on vše ví. Před dvěma týdny jsem ho proměnila v upíra, abychom mohli být spolu.
"Nerada tě ruším, ale musíme si spolu promluvit. Je to důležité." Z jejího pohledu jsem poznala, že je to asi opravdu důležité, a tak jsem řekla Lukasovi, aby na mě počkal vevnitř a šla jsem za mamkou, která odešla o kousek dál od budovy. "Co se děje?" Zeptala jsem se, když jsem za ní došla.
"Potřebuju abys šla semnou. Zayn se ztratil." Vyvalila jsem na ní oči.

"Potřebuji, abys mi ho pomohla najít." Přikývla jsem a šla jsem rychle za ní.

Počkat. Ona řekla Zayn? Takhle mu přede mnou nikdy neřekla.

"Tak co se děje. Pojď, musíme ho rychle najít." Naléhala na mě.

"Ale já s tebou nikam nejdu. Ty nejsi máma. Máma nikdy přede mnou neřekla Zayn."

Ona se jen posměšně ušklíbla. "Takže nejsi tak blbá, jak jsem si myslela. To nám věci asi trošku zkomplikuje."

"Kdo jsi?" Ptala jsem se nechápavě.

Ta podoba. Vypadal přesně jako máma akorát, že měla rovné vlasy a máma je měla vlnité.