Ahoj jmenuju se Klára a je mi 16. Chci si sem psát vše co se v mém životě děje, ale jako příběh. Zní to asi divně, ale budu si sem psát můj životní příběh...
Dneska jsem šla jako každý den do školy, sedla si do své lavice a poslouchala, jak se všichni ve třídě baví. Já tam mezi nimi seděla a přemýšlela. Jakmile zazvonilo vtrhl do třídy nějaký pošuk. Hned za ním následoval třídní učitel se slovy: „Toto je váš nový spolužák.“ Všichni na něj koukali jak na úplného blázna, ale učitel ho hned zklidnil. Protože jediné volné místo bylo vedle mě, musel si také vedle mě sednout. 4 hodiny jsme spolu ani slovo nepromluvili. On se a mě jen bezmyšlenkovitě díval. Pak jsem se odvážila se ho zeptat na jméno a proč na mě tak kouká. Na tyto otázky jsem dostala dvě jasné odpovědi, a to že se jmenuje Martin a že neví.
Život šel dál a my se začínali bavit čím dál víc, chodili jsme ven, k sobě domů a já si konečně přestávala připadat odstrčená. Postupem mi začalo docházet, že ho mám asi hodně ráda a že bych chtěla mezi námi něco víc... Byla to jen moje představa, ale on se mě na to druhý den zeptal. Řekl to svým úžasným hlasem a řekl: „Uvažoval jsem dlouho jestli se tě zeptat, ale chodila by si se mnou?“ Chvilku jsem tam stála a koukala na něj jestli to myslí vážně.. Pak jsem se mu vrhla okolo krku a řekla jsem: „jasně“, takže jsme spolu začali chodit. Bylo to ještě hezčí než když jsme byli přátelé, bylo to to nejlepší co mě mohlo potkat.
Když už jsme spolu byli sedm měsíců, přišel zas k nám. Vlezli jsme si ke mně do pokoje a pustili si film. Pak se to ale trošku zvrtlo, ale myslím že v dobré. Začali jsme se líbat. Měl tak hebké rty. Pak si sundal tričko. Snažil se ho sundat i mě, ale já si nebyla jistá. Tak řekl, že počká, jestli si to nerozmyslím. Měl tak úžasné tělo. Nevydržela jsem to. Sundala jsem si tričko. Začala jsem pomaličku rukama sjíždět níž a níž až jsem sjela ke knoflíku u kalhot. Ten jsem něžně rozepnula, pak jsem rozepla i zip a stáhla mu kalhoty. Jeho neposeda už stál v pozoru. Martin z červenal a mrknul na mě, jako kdyby mi chtěl říct teď jdu já na tebe. Já měla na sobě jen tepláky, takže to pro něj byla hračka. Povalil mě na postel a stáhl mi kalhoty. Teď jsme tam jen tak na sbe koukali ve spodním prádle. Nejednou na mě spadl. Začala jsem se hrozně smát a on taky. V tu chvíli, ale do dveří vtrhl otčím a seřval mě, tak hrozně, že se Martin rychle oblékl, dal mi rychlou pusu a radši zdrhl, protože neměl odvahu se mu postavit. Byla jsem pak celý zbytek dne v šoku, ale odpoledne bylo super. Aspoň jsme měli krásné téma na zítřek do školy.
Bohužel jsem po krásném a nejlepším roku zjistila že mě podvádí... Nejdřív to začalo tak, že už to nebylo, že si na mě udělal vždycky čas, už to bylo že jsme se kromě školy viděli tak dvakrát až třikrát za týden a pak už vlastně jen ve škole a on se neustále na něco vymlouval. Tak jsem za ním jednou po škole šla a on šel hned na rande kde se oblizovat s tou svojí fuchtlí, když jsem to viděla rozbrečela jsem se a utíkala domů...
Doběhla jsem domů a přišlo mi, že je všechno špatně... Začala jsem lítat po pokoji a šílet tak strašně až to sem nedokážu popsat...Bylo to pro mě něco nepochopitelného.. Pak jsem si jen lehla do postele a brečela, nikomu jsem nechtěla nic říct. Prostě jsem jen tak ležela a brečela.
Život šel dál, ale já se z toho zklamání nemohla dostat. Potkávala jsem ho každý den na ulici, na chodbě, ve třídě a každou hodinu s ním seděla. Ze začátku vypadal, že neví, že to vím, ale pak si začínal všímat, že je něco špatně. Zeptal se mě, co se děje, ale já jsem se na něj jen podívala a do očí mi vhrkly slzy. Jemu to došlo. Chtěl mě obejmout, ale já ho jen odstrčila a utekla ze třídy na chodbu, kde jsem si sedla a brečela si do rukou.
