Ujasnit si hranice

„Patnáctého února dva tisíce sto třicet osm," začal kapitán, „ve dvě hodiny a šest minut ráno byl na okraji našeho sektoru zachycen nouzový signál."

Lionel tiše vklouzl do pracovny a rychle se usadil na nejbližší volné místo hned u dveří.

„O osm hodin později," pokračoval kapitán a jen obočím dal najevo, že o pozdním příchozím ví, „bylo zjištěno, že signál pochází z neznámého předmětu o velikosti přibližně jeden krát dva krát tři metry, na němž je napsáno slovo přítel. Ten předmět byl bezpečně dopraven na palubu průzkumné lodi Ethernal. A poté se samovolně otevřel. Uvnitř se nacházela slečna Erin Marthenová, zkušená navigátorka, která měla před šesti lety údajně tragicky zahynout při plnění mise spolu s dalšími osmi členy posádky letu G216. Kromě ní se uvnitř tohoto přepravního boxu nacházel jeden mimozemský tvor. Toť vše, co o této události píšou noviny," kapitán se na něj dlouze zahleděl. „A pokud se pan Lionel Peterson uráčí podepsat prohlášení o mlčenlivosti, kteréžto má rozvinuté před sebou na pracovní ploše, tak se dozvíme víc."

„Omlouvám se," trhl sebou Lionel a přiložil prst na elektronický dokument.

„Tohoto tvora, a jemu podobné, Erin Marthenová nazývá šatchran. A jeho jméno zní Kchrat."

„Pěkně divný jméno," špitl kolega po levici.

„A důvod proč jeho fotografie ještě neoběhla spaceface a vaše mobily, je ten, že nevypadá zrovna nejlépe."

„Takže to, co teď koluje po netu, je zase fake jak prase," utrousil někdo.

„Ne," potřásl hlavou kapitán. „Ta fotografie skutečně zachycuje šatchrana, ovšem ten má do našeho milého Kchrata asi tak daleko jako včela do sršně. Tato rasa má totiž zvláštní zvyk dělit se na takzvané čisté šatchrany a vojáky." Kapitán se naklonil nad svůj pracovní stůl a ťukl prstem do holografické klávesnice. Na tabuli za jeho zády se objevil obrázek.

„To je Dravec, kapitáne," pronesl kdosi z první řady.

„Skvělý postřeh, synu. Tohle je zřejmě nejznámější záběr kultovního filmu Dravec z roku dva tisíce dvacet pět. Kdo z vás si nedokáže představit mírumilovnou a plodnou spolupráci s tímto tvorem, smíte opustit místnost."

„To si děláte legraci."

„Teď hned," zdůraznil kapitán. „Pakliže tak neučiníte, považuji vás za dostatečně psychicky odolné, odhodlané a zodpovědné jedince, kteří mají zájem stát se členy jedinečného týmu spolupracujícího s Kchratem a později patrně i s jinými šatchranskými vojáky."

„Jak taková spolupráce bude vypadat?" zeptal se Lionel, zatímco dva kolegové se zvedli a vydali se ke dveřím.

„V první fázi půjde o pobyt v přítomnosti Kchrata. Porozumění jeho přízvuku. A bezpečný pohyb kolem něj. V další budete létat k šatchranským hranicím a učit se pohybovat v neutrálním pásu, aniž byste vyvolali konflikt nebo nedejbože válku. Šatchrani mají vcelku zevrubný plán toho, co se v příhraničí běžně odehrává, co se od vás bude očekávat a co budete mít naopak přísně zakázáno."

„To zní, jako by si nás chtěli pronajmout na hlídání jejich hranic," poznamenal Lionel.

„Politické pozadí a důvody této spolupráce neznám, pane Petersone. Nicméně vláda - jejich i naše - požaduje přibližně deset ochotných vojáků, kteří projdou tímto, abych tak řekl, mimozemským výcvikem. A proto jste tady."