La race avec la vie

Další závod ze seznamu

Být jeho sestrou není žádná sláva. Už jen proto, že se pohybujeme ve světě motosportu.

Od mala jsem, se svými 2 kamarádkami, Tessou a Mishel, jezdila motokáry a následně i Formuli 3 a 2.

Jako dcera a sestra dvou slavných Rosbergů, jsem to neměla mezi klukama nejideálnější. Kluci mi rádi předhazovali, že jsem holka. Bavilo mě srážení jejich ega celou dobu, dokud jsem neřekla stop.

Můj praštěný bratr mě vždycky bránil, i když byl o několik let starší než já. Milovala jsem a miluji ten sport, i když to byla dřina a i pro holku fyzicky a psychicky náročné. Samé „žvásty" o tom, že mám vše podplacené, že jsem nepatřím, že to nebylo pro holčičky, hrající si s panenkami, že nikdy nebudu lepší než oni, anebo dokonce v pozdějším věku to vygradovalo v nadávky.

Nicméně teď jsem se nacházela s tátou v garážích na bráškově Velké ceně Monaka. Byla jsem zde já, táta, bráchovo manželka Viv.

„Tati, projdu si trať, když se dneska nejezdí," řekla jsem a byla na odchodu. Tátu jsem viděla jen kývnout. Šla jsem tedy. Vždy mě bavilo si procházet trať. Šla již dobrých deset minut, v tu se objevil můj holandský kamarád Max.

„Ahojky Ellie," zvolal s úsměvem a nadšením, že mne vidí a kráčel si to ke mně se svým společníkem.

„Ahoj Maxi," odpověděla jsem s úsměvem.

Max byl jeden z mála kluků, co nedělali rozdíly mezi tím zda je to sport pro kluky či holky. Prostě to byl sport. Druhá osoba se na mne usmála. Však než jsem stihla říct, cokoliv dalšího, hned se mi představil.

„Ahoj, já jsem Dan.Daniel Ricciardo."

„Ahoj Dane. Mé jméno je Ellie. Ellie Rosberg. Ráda tě osobně poznávám," řekla jsem s úsměvem k Danovi a natáhla jsem ruku k Danovi. On ji hned přijal.

„Co tady děláš," řekla rozesmátý od ucha k uchu Max.

„Co tady dělám? Procházím si trať, abych co nejlépe poradila svému sourozenci přeci."

„To bys nebyla ty," odpověděl Max.

Táta vedl juniorskou akademii pro tým Mercedesu řadu let. Druhým rokem, co nejezdím, mu v ní pomáhám a to Max moc dobře ví.

„Jak dlouho už nejezdíš? Od tvého posledního titulu v F2?" optal se Max. Daniel na mne koukal, jak na svatý obrázek.

„Nebyla no. Řekla bych, že tomu, již budou 2 roky. Možná? Nicméně teď dělám pod tátou v juniorce. Plus studuji univerzitu zaměřenou na motosporty," řekla jsem klidným hlasem, protože jsem věděla, že on mne soudit nebude. Hlavně za to, jak jsem se rozhodla ve dvaceti letech změnit svůj život. Nechtěla jsem tehdy seknou se vším, jen jsem si uvědomovala, jak se maminka bála o tátu, pak o bráchu a nakonec i o mne. A to jsem už nechtěla.

Když Max viděl, že dál přemýšlím, co bych řekla, začal mluvit o sobě. Jako vždy. Povzdechla jsem si a nechala ho klábosit.

„Vždy jsem doufal ve štěstí," zakončil svůj proslov s úsměvem. Vždycky na mě házel ty nejroztomilejší úsměvy a já za ně byla ráda. Úsměv jsem mu vrátila.

„Nu nic princezno Ellie. My už budeme muset jíti. Tak jsem tě rád viděl a zase někdy," řekl vyrovnaným hlasem Max. Dan se opětovně jen usmíval.

„A nechceš si projít s princeznou trať ještě jednou. Teda pokud by ti to nevadilo," nabídnul i s otázkou mířící na mne. Přikývla jsem. Max také, ikdyž se mu to nezdálo. Překvapila mě Maxovo reakce, ale více Dannyho.

„Tak jdeme," pronesla jsem, abych kluky dostala z tranzu. Všichni tři jsme se rozešli.

Najednou ze mne spadl veškerý stres a rozmluvila jsem se úplně o všem. Jakoby kdybych se s klukama znala roky. S Maxem se roky znám jo, ale i tak.

Po nějaké delší době jsme dorazili zpět. Z ničeho nic se ke mne rozběhly dvě dívky.

„Tady tě máme," vyřikla jedna z nich. Po chvíli jsem rozpoznala, že je to Tessa.

„Necháme jí pět minut o samotě a hned je s nějakými pěknými chlapci," hned jsem poznala Mishel. Jen jsem se uculila od ucha k uchu.

„Kluci, tohle jsou Mishel a Tessa, moje nejlepší kamarádky," řekla jsem. Max je obě zná moc dobře. Kdysi byl do Tessy zamilovaný než zjistil, že Tessa chodí s Mickem. Ale jak to tak vypadá, stále má pro ni oči.

„Ahoj Maxi," pozdravila ho Tessa a pokračovala ke mne: „Už musíme El."

„Ano, já vím," odpověděla jsem rychle. Podívala jsem se směrem k Maxovi a Danovi.

„Ráda jsem Vás viděla. A tebe, Dane, poznala," pověděla jsem a obejmula jsem je. Poté jsem s holkami odešla.

Holky byly občas praštěné, ale možná proto jsem je zbožňujovala. Celou dobu, co jsem s nimi šla, jsem nevnímala jejich konverzaci než si toho Tessa všimla a začala mi luskat prsty před obličejem.

„Země volá Ellie! Jsi tam," optala se mě, co nejzvořileji.

„Jo jsem," řekla jsem napružile, protože mne vyrušila z přemýšlení.

„Nevypadáš tak," zasmála se a pokračovala v tému.

„Děje se něco," zeptala se Mishel a nevím, zda chtěla slyšet pravdu či lež, ale prostě jsem jen zakroutila hlavou. Nechala to být.

Když jsme došly zpět do hotelové restaurace po naší procházce, už tu byli všichni. I Dan s Maxem. Rychle k nám mávnul Mick, že nám drží místo.

„Mick se přijel podívat na závody s námi," oznámila Tessa, když viděla můj výraz. Jen jsem kývla hlavou. A šla jsem za nimi.

Celou večeři jsem přemýšlela o nesmyslech, ale zároveň si všímala, jak na mne celou dobu kouká Daniel.

Dan's view:

Max celou dobu vypravěl o Tesse. Měl jí plnou hlavu jako já momentálně Ellie. Vyrostla z ní krásná dívka. Pamatuji si dobu, kdy se mnou nebyla schopna promluvit ani slovo, když jsem mluvil s jejím bráchou. Vždy jsem obdivoval její talent, ale já jsem ji nikdy nebyl schopen říct, jak je úžasná. Štve mne, že jí to nejsem schopen říct ani dnes po letech.

„Maxi, s tutím ji zpět ani jako nejlepší kamarádku nedostaneš," řekl jsem poměrně na svůj vkus docela chladně.

„Říkáš ty, který jsi až dnes byl poprvé schopen s Ellie mluvit celou procházku a koukat se na ni stejně zamilovaně jako teď a jako před lety," odsekl mi ještě chladně. Okey, tohle jsem si zasloužil. Pomyslel jsem si a dále to nerozebíral a radši dojedl.

Když jsem dojedl, odešel jsem k sobě na pokoj. Na pokoji jsem vyhledal svůj notebook a hledal jsem fotky s Ellie, abych našel alespoň jednu, na který se na ní koukám zamilovaně.

Po nějaké chvíli někdo zaklepal. Zvedl jsem se a šel jsem ke dveřím. Otevřel jsem je stejně jako pusu. Nevěřil jsem svým očím.

„Ahoj, co tady děláš," zeptal jsem se.