-10-

2.1K 65 37
                                    

Heather
,,Tak něco podnikneme, ne?" ,,Uh... Philip tu není, takže-" ,,A to musíš mít u sebe pořád Philipa nebo co?" ,,Prosím?" ,,To se bez něj neobejdeš?" ,,Takže vám nepřijde divné, když půjdete něco podnikat s přítelkyní vašeho syna a navíc vaší bývalou studentkou ze střední? No?"byla jsem znechucená, byla to tak divná představa a mně se prostě nechtělo nic podnikat. Ne s ním.

,,Nepřijde. Tykej mi." ,,Cože? Vážně ne? S kolika už jste byl takto v kontaktu? Raději ani nechci vědět." ,,Tykej mi." ,,A proč bych vám měla tykat? To je jediné, co dokážete říct na svou obhajobu, že?" ,,Říkal jsem, aby jsi mi tykala, princezno."okamžitě byl u mě, držel mě za pas a dýchal mi do tváře.

Tohle mě dost zaskočilo. A vylekalo.

,,Mů-můžete mě pustit?" ,,Říkal jsem-" ,,Můžeš! Můžeš mě pustit? Prosím."vykřikla jsem slabě, bylo mi to nepříjemný a zároveň jsem pocítila zvláštní pocit...

,,Jsem Zayn." ,,Já vím..." ,,Ale tak když jsme u toho tykání." ,,Nejsme." ,,Přestaň všechno bojkotovat." ,,Vážně? Takže se mám tvářit, že se nic neděje a že tě vůbec neznám? Víš jak divný a těžký to pro mě je?!" ,,Co ti najednou je? Chtěl jsem jen něco normálního podniknout."bránil se.

,,Podniknout?! Ty jsi poslední člověk, se kterým bych chtěla něco podnikat - proboha, však si mě učil! A je divný ti tykat... Fakt divný. Já prostě - pochop mě. Nedávno jsem seděla v lavici, ztrácela se v tvé látce a už se nikdy nepotkat... Zapomenout na to všechno. A najednou jsi tady!" ,,Myslíš, že mně to přijde v pohodě?" ,,Vypadáš tak!" ,,Uklidni se... I já si najednou musím zvyknout, že můj syn tahá domů mojí bývalou studentku."už ani on se neudržel, zvýšil hlas.

,,Tahá?! Takže jsem tu na obtíž, že? Stejně jsem tu nechtěla být. Tvá žena mě nesnáší, Philip odjel na trénink a nechal mě tady normálně s tebou! Já nechci nic podnikat, prostě se sbalím a možná se uvidíme na mojí a Phila svatbě... Možná. Takhle to teď prostě bude. Díky za skvělý večer, jídlo, pití a zábavu, ale už budu muset jít."rozhodila jsem naštvaně rukama a bez jediného slova jsem ho tam nechala.

Po ránu jsem se dnes už naštvala dvakrát a to není vůbec dobrý. Tenhle dům a tahle rodina má na mě špatný vliv, prostě se s nimi už nesmím stýkat.

A jak si vůbec Philip představuje, že to proběhne?! Však mu nemohlo přijít normální, nechat mě tu na pospas osudu... Vlastně jeho otci.

U nás sám vyšiloval, když musel zůstat s tátou jen na pár minut sám, ale tady mě nechá kdovíjak dlouho samotnou. S jeho otravným otcem.

Naštvaně jsem sebou flákla do postele, když jsem dorazila do Philova pokoje. Plná agrese jsem mu měla chuť polít televizi, ale nakonec jsem se ovládla a rozkopala mu koš.

Po poměrném uklidnění jsem do ruky vzala mobil a vytočila Philipovo číslo. Po pár zazvoněních mi to konečně vzal.

,,Zlato? Co-co se děje?"zahuhlal do mobilu, zněl opravdu udýchaně. ,,Ahoj... Promiň, že tě ruším při tréninku, ale kdy přijedeš?" ,,Cože? Neslyším tě! Kluci tu moc řvou..."nikoho jsem neslyšela. ,,Ptám se, kdy se vrátíš! Tvůj otec je nesnesitelný a já tu prostě nechci být. Mohl by jsi co nejdříve přijet? Jednou by ti to trenér odpustil, ne?" ,,Zbláznila jsi se?! Zapomeň! Nemůžu vynechat ani jeden trénink, brzo budeme v lize a já to kvůli někomu nezahodím." ,,Kvůli někomu?! Takže já jsem někdo?! Philipe, já tu nechci být, je mi to tu nepříjemný!" ,,A co máš furt za problém?! Teď se chováš jako rozmazlená blbka. Vem si třeba taxíka, nebo skoč na bus... Je mi to celkem jedno. Musím jít. Čau."a zavěsil.

Moje chuť prokopnout televizi zesílila. Vím, jak moc si na ní potrpěl. Měla jsem chuť vyrvat všechny kabely, co měl v pokoji a uškrtit jeho otravnýho otce, jenže... Do pokoje přišla Emma, která mi nabídla nakupování v obchodě.

Domů jsem se neměla jak dostat - autobus jel až za šest hodin - a chtěla jsem ještě dneska vidět Philipa, abych mu to všechno vyčetla, takže jsem souhlasila a s nehraným otráveným obličejem jsem si sedala do auta, které pro mou smůlu řídil Zayn.

Začínal mi zase dráždit nervy... Jako dřív. Ty jeho dokonalé oči, které se na mě přísně dívaly, mě rozčilovaly. Jeho perfektně upravená saka, vlasy... Štval mě, jak byl dokonalý. Štval mě celý.

                              ~~~~~~
Oh, hello dear :) VESELÉ VÁNOCE ❤️💋... Po dlouhé době zase něco, snad jste si to užili :). Mám vás moc ráda a příští rok snad už bude lepší - jak ve světě kvůli letošní krizi, tak i v mém psaní a vydávání. Takže ještě jednou Veselé Vánoce a šťastný Nový rok všem. Mám vás rádaaaa ❤️💖

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Dec 23, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Passion Kde žijí příběhy. Začni objevovat