Patron
Byl jsem tvým ochráncem. Ochráncem, o jehož existenci jsi neměla tušení... SHORT STORY © 2016
Byl jsem tvým ochráncem. Ochráncem, o jehož existenci jsi neměla tušení... SHORT STORY © 2016
Drahý Elliote, Už nevím, jak dál. Strašně to bolí. Nemám tušení, jak dlouho to ještě vydržím. Možná to brzo skončím. -Jenny
„Spal jsi v posledních dnech vůbec? Kromě teďka než jsem tě vzbudila mým lehkým pádem?" „Nevím." „Sakra, proč si to děláš?"zeptala jsem se a mírně zvýšila hlas. „Protože nechci spát. Ne dobrovolně" „Blbost. Každý by nejradši prospal celý svůj život. Teda alespoň já,"zamyslela jsem se a posadila se vedle něj na postel...
Řekla si, že po tom co zažila, už nikdy nepromluví. Chce jenom ticho. Žádný hluk. Jen ticho po kterém tak dlouho toužila. A měla ho. Dokud nepřišel on. Pak chtěla mluvit. Chtěla zpívat. Chtěla křičet. Chtěla všechno. Chtěla jeho. #3 v Povídka (1.2. 2016)
Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.
i needed to write down almost everything he had said, to reassure myself that he had been real, that we were something that lasted; at least for a little while. - nina [ © jude rigor two-thousand-&-thirteen ]
Emily potkala někoho výjimečného. Nebylo to tak odzačátku. Sama nevěděla, jestli se tím výjimečným může stát. Nechtěla si projít tím ošklivým obdobím, které se odehrálo před rokem, znovu. Nakonec povolila. Bude litovat, že znovu otevřela své srdce? „Kde je můj Harry?" zeptám se lehce naštvaným tónem. „Tady," odpoví...