„Proč se mě bojíš?" „Tvůj táta je vrah." „Ale já nejsem můj táta." Možná, že šance milovat a odpouštět jsou na náš život až příliš nepravděpodobné. Ale někdy je osud nevyzpytatelný a láska nedává na výběr. -------------------------------------------------- #7 - Povídka - 21.2.2o17 #9 - Povídka - 19.2.2o17 #14 - Povídk...
Viděli jsme se párkrát. Potom tři roky nic. Umíral jsem strachem. A pak přišlo na řadu mé rozhodnutí. --------------------------------------------- story: ©_lilai_ cover: @basizimanyova 1.1.2o17 - 19.1.2o17
...a Popelku našel krásný princ, dal jí střevíček a byla svatba. A všichni žili šťastně až do smrti. Ale tohle není pohádka. Život - moc reálný - a pohádka - moc nereálná - jsou dvě odlišné věci, které se vlastně bezvadně doplňují. I když se ale nenarodíme jako bohaté a krásné princezny, nebo jako hodní a stateční pr...
Před chvíli jsi měl všechno a teď jen prázdno v srdci. Upozorňuji vás, že tohle jsem psala mezi vrstvou fan-fikcemi, kdy se mnou házela puberta do všech světových stran. Ovšem tuhle jsem nechala jako jedinou. Taky vám chci říct, že věci v tomhle příběhu jsou mnohdy mimo mísu. Příběh vám má dát to, že osud si nevybírá...
Nejlepší umístění-8#Teen fikce Možná to byl ten jeho úsměv.Nebo zelené oči...... Ne.. Byli to obrázky jež měl všude po těle. Fascinoval mě.Byl jako zakázané ovoce,jež jsem chtěla ale nemohla ochutnat.
