Nedoslazený Čaj
Čaj bez cukru Jako příběhy bez lží ~
holky plný něhy co nemaj komu dát holky v plný kvalitě milovat je jejich práce na plný úvazek na nylonky si připly podvazek k sukni kšandy a jdou do ulic smutnejch měst rozdávat lásku parkům a silnicím tu lásku kterou jim nikdo nedává pak o tý lásce napíšou básně básně který jsou hodný jen jich samých ...
víro moje zlatá neskákej prosím chci jen ještě vyznat lásku pár lidem co už tě ztratili dávno víro moje zlatá počkej ještě chvíli ještě jednu šanci mi vtiskni do zpocených rukou slibuju že tě nezklamu víro moje zlatá ještě neodcházej - - - - - - - - - - - - - @Amaenell Dokončeno ©2019
spánkovej deficit mrznoucí kafe posprejovaná zastávka autobusu trocha lacinýho vkusu a rozbitý pouliční lampy
pár snů oblečenejch do igelitových sáčků a taky my s vůní limetky a pátků tolik snů o nenávisti a tolik o dokonalosti nechceš mi už radši zpřelámat všechny kosti? - - - - - - - - - - - - - @Amaenell Dokončeno ©2018-2019
blázni se zlatými vlasy si na hřiště chodí hrát šílenou hru na to že jsou někdy krásní právě proto budou v blázinci zavření napořád - - - - - - - - - - - - - Dokončeno @Amaenell ©2018
další kilo za cigára padlo koupit si radost nás nenapadlo věnováno 'tý zkažený' generaci, protože se zapomíná, že v našem věku byli vlastně všichni stejní Sbírka poezie s tématikou dětskejch lásek, nenávistí, snů a otrávenejch puberťáků 29/09/2018-2/11/2018
polozvadlé květiny polorýmující se poezie nebo spíš vůbec ale co na tom záleží poezie je to tak jako tak a květiny jsou pořád víc a víc poetický - - - - - - - - - - - - - Dokončeno @Amaenell ©2018 /03/05/2018 # 7 V Kategorii Poezie
básničky vymyšlené pod hvězdnou oblohou za plačících, žalostných, zoufalých nocí, kdy nemůžu spát, za společnosti mých, po tváři padajících slaných slz a trochu toho hořkého utrpení 1 v poezii/2.9.18/
jsem jako moje poezie smutná a špatná ale stále trochu zajímavá (a také posedlá růžemi) - - - - - - - - - - - - - @Amaenell ©2018 /03/05/18 # 4 V Kategorii Poezie
smutné řádky sepsané v šestou hodinu ranní jedoucího vlaku, kdy svou hlavu opírám o okénko a pozoruju jemné, rudo žluto zlato oranžové sluneční paprsky vycházejícího slunce, snažící se dostat na mou bledou kůži a aspoň trošku ji zahřát