Dívka jménem Irma Heffnerová se dostane do koncentračního tábora Buchenwald. Tam se však dostane k oddanému služebníkovy SS a on se k ní nebude chovat zrovna podle jejích představ. Pak se, ale seznámí s neznamým chlapcem a stanou se z nich přátelé. Změní to celý Irmin pohled... Jak to bude dál? Přežije Irma a její kam...
Jmenuji se Yla a žiju ve špatné době. Jsem vina. Čím? Jsem židovka.
Tuhle úvahu jsem napsala kamarádovi, který jí po mně chtěl. Je psaná na rychlo, ale jemu se líbí a chtěl abych ji sem dala. Takže tady je :)
Ten den svítilo slunce. Po vydlážděném chodníku, v dlouhé sukni pod kolena a v krásných nových botách na podpatku kráčela s aktovkou v ruce dívka. Pomalu šla směrem k budově gymnázia, kde měla nastoupit do prvního ročníku. Byla nadšená a trochu nervózní zároveň, ze všeho nového a neobjeveného, co ji mělo teprve čekat...
Lidé bušili do železných dveří, naříkali a křičeli. Po dvaceti minutách křik ustál, a přišel čas na naši práci. Trojdílovka psaná z pohledu člena osvětimského Sonderkommanda. Vše, až na podložené fakty, je smyšlené.
Všechno, co jste (ne)věděli o holocaustu. Upozornění: Místy obsahuje znepokojivé a drastické fotografie a informace. 7.9.2017 - #24 v kategorii Náhodně 15.9.2017 - #19 v kategorii Náhodně
O naději a lásce, které ani ve válce neumírají. Píše se rok 1941 a světem otřásá druhá světová válka. Čtyři mladí přátelé, Zuzana, Klára, Felix a Petr, jsou nuceni vyrovnat se s těžkostmi a utrpením, které válka přináší. Musí se naučit jednat dospěle, ač jsou teprve dětmi. Pomalu poznávají, že svět není jen černob...
Čekám na smrt. Každým dnem se blíží. Chodí po špičkách a snaží se mě nevystrašit, ale já vím, že tu je. Že tu je a čeká, až se jí poddám.
Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazi...
Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že...
Nikdo není černobílý - každý má svůj životní příběh, ve kterém odhaluje ty nejhlubší pocity a obavy, své radosti, své trápení. Nikdo není černobílý, i když se o to třeba snaží. A právě pro rozličnost každého nemůžeme činit unáhlené názory, každý věří v to své, každý se dle toho chová. Nemůžeme soudit bez toho, aniž by...