Jmenuji se Galileo a jsem čtyřletý hřebec Berberského koně. Lidi se ke mě chovali hrozně. Můj život nezačal zrovna slibně. Narodil jsem se v zajetí a za tu dobu co jsem tady obdivuji divoké koně, kteří se občas kolem naší farmy proženou jako vítr. Můj sen je stát se součástí takového stáda. Možná, že už to brzy nebude...
Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019
Je těžké psát o anorexii, jako o svém nepříteli. Přestože jsem byla jeden čas pyšná na to, že mě nazyvali "anorektičkou", chtěla bych všem ukázat, že je to opravdová nemoc a že není lehké se ji zbavit. Nechci nikoho inspirovat, aby dělal to, co jsem dělala já. Chci lidi varovat!
„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl s...
#1 in romance 2016/2017 #1 in fanfikce 2016/2017 #3 in fanfikce 16.11.2016 •V příběhu se objevují drsné scény• Jmenuji se Amy Green. Je mi šestnáct let. Věnuji se fitness a studiu. Můj život není nijak zajímavý. Prostě obyčejná holka co nekouří, nepije ani jiné věci co dnešní mladiství provozují. Nemám nějak m...
„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se...
Máte deprese? Mám pro vás řešení. Když může nějaký kretén z Ruska nutit mladé umírat, tak proč by je nějaký kretén z Česka nenutil žít? Absolvujte výzvu - každý den splňte úkol. Na konci z vás bude jiný člověk. Nebo vlastně, svým způsobem, stejný - budete stále naživu a možná veselejší.