Poor & Rich ✔
ona; chudá dívka z ulice on; pomalu nejbohatší muž na planetě ona; nemá rodinu, přátele, prostě nikoho on; leží mu u nohou celý svět
ona; chudá dívka z ulice on; pomalu nejbohatší muž na planetě ona; nemá rodinu, přátele, prostě nikoho on; leží mu u nohou celý svět
Byl jsem bezhlavě zamilovaný.. do dívky, která si nesla jméno podle květiny.
Někdo by řekl, že kouří, protože mu to chutná. Další by řekl, že je závislý a nemůže si pomoci. Já kouřila, protože jsem chtěla umřít. Ty jsi mi chtěl pomoci, ale chtěla jsem já, aby jsi mi pomohl?
„To byla nejhorší hodina mého života." „Myslíš si, že já jsem si to snad užíval?" „Šlápl si mi asi tak pětkrát na nohu!" „To bylo naschvál, krávo!" Toto je pokračování Trčet v lese s nánou.
Kratší, na sebe nenavazující příběhy, které se týkají především tématu homosexuality.
Chtěl najít někoho, kdo ho pochopí. Kdo mu bude rozumět. Komu nebude muset potupně vysvětlovat, proč tak moc je zbožňuje. Protože kluci obvykle nemají rádi čaje. Pokračování prvního dílu Tea Girl. Short story. © Stéf Skurková 2016 Cover & story by StefSkurkova Všechna práva na příběh, cover, hlavní téma...
"Teď vás rozřadím do dvojic." Říká všem učitel. Stáli před hustým lesem. "Takže....Lauren Silver a..." Všichni kluci chtěli být s Lauren až na jednoho, ten se modlí, aby učitel nevyřkl jeho jméno. "A Andrew Peters." Jeho modlitby nebyly vyslyšeny. Tak a tohle je moje další short story. Tentokrát se bude odehráv...
...a Popelku našel krásný princ, dal jí střevíček a byla svatba. A všichni žili šťastně až do smrti. Ale tohle není pohádka. Život - moc reálný - a pohádka - moc nereálná - jsou dvě odlišné věci, které se vlastně bezvadně doplňují. I když se ale nenarodíme jako bohaté a krásné princezny, nebo jako hodní a stateční pr...
❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019
Odjakživa milovala čaje. A nyní zjišťuje, že není jediná... Short story. © Stéf Skurková 2016 Cover & story by StefSkurkova Všechna práva na příběh, cover, hlavní téma a motiv vyhrazena. Kopírování či jiné nakládání trestám.
Sedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové době se povídka umístila na tak úžasném místě? Děkuju vám. Vážně!)
Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.
Rosie Daniels je 16 let, je to normální holka. Prostě má normální život. Samozdřejmě jako skoro každá teenegerka je zamilovaná. Dylan Parker. Je 18 letý kluk. S Rosie se zná od vidění. Moc se samozdřejmě nebaví, jen se sem tam pozdraví. Rosie ho má více ráda, ale její kamarádi ho nesnáší.
Každý den si sedala k počítači a čekala, až odepíše. Věřila, že odepíše... Zapomněl? |||shortstory|||
„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl s...
Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.
„Já vím. Vždycky je ze mě každá vedle." „Radši bych jedla po zbytek života voskovky a čuchala si k bratrovým propoceným ponožkám, než doučovat tebe." „..." „Co na mě tak čučíš, debile." cover: @Loniee-Dulce
Začalo to zprávou... ○○○○○ Osmnáctiletá Lissa Collinsová to jako klasická holka nemá jednoduché: přísní rodiče, stín oblíbené mladší sestry a strasti první lásky. Díky svým kamarádkám Roxy a Thee objeví online chat, kde si pod pseudonymem Liz36 začne dopisovat s cizincem pod přezdívkou MonAiro. Ze začátku neškodného...
Občas děláme chyby. Ale i to je lidské... 3 díl. >shortstory< |||12.6.2017||| <3
Viděli jsme se párkrát. Potom tři roky nic. Umíral jsem strachem. A pak přišlo na řadu mé rozhodnutí. --------------------------------------------- story: ©_lilai_ cover: @basizimanyova 1.1.2o17 - 19.1.2o17
„Kolikrát jsem ti říkala, aby si přinesl ty židle?" „Nic takovýho si neříkala." „Říkala jsem to asi milionkrát!" „Jseš roztomilá, když se vztekáš." „Mám tě přetáhnout koštětem?" ______ Tohle je 4. díl mé short story. cover: @Loniee-Dulce
Stephan: Nejsi nějaká drzá? Kathrin: Někdo tomu říká drzost, já sarkasmus. Stephan: Drzý holky miluju Kathrin: Tak to abych s tím rychle přestala... ---------- Covery by: Werunka32
„Proč se mě bojíš?" „Tvůj táta je vrah." „Ale já nejsem můj táta." Možná, že šance milovat a odpouštět jsou na náš život až příliš nepravděpodobné. Ale někdy je osud nevyzpytatelný a láska nedává na výběr. -------------------------------------------------- #7 - Povídka - 21.2.2o17 #9 - Povídka - 19.2.2o17 #14 - Povídk...
Když jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavovat. Psáno formou drabble - části mají vždy přesně 100 slov.
Chtěl jsem tě obejmout, ale už jsem nemohl started - 7.4.2k16 finished - 13.5.2k16 *short story* Story by: strangeAngie Cover by: barablaho
„Chyběl jsem ti?" „..." „Ty mě ignoruješ?" „Ano, správně. Snažím se o to, ale ty na mě pořád mluvíš. A kam si mi to právě dal ruku?" „Na stehno?" „Chceš o tu ruku přijít?" ____ 2. díl Doučování debila cover: @Loniee-Dulce
Byl to omyl. Jak někdo může milovat někoho napořád? Byla to jeho, nebo její chyba? Kdo byl slepý tentokrát? 2 Díl Forever Online |||shortstory||| 1.2.2017
„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...