Tento příběh se začal psát v době, kdy Mery s Davidem zjistili, že si již nedokáží být lhostejní. Jestli před anebo po událostech oné noci ve sklepě, to už je jedno. Dějová linka nemá nic (anebo všechno) společného s událostmi v MK. Autor si v nich občas najde inspiraci, ale jinak dává příběhu dostatek prostoru pro sv...
Někdy je třeba, aby vám osud připravil něco nečekaného - zbortil váš dokonalý malý svět, aby zahájil sérii událostí, jež ho měly zcela změnit. A bylo jen na vás, jestli k dobrému a nebo špatnému. „Oba potkala nehoda a bylo jen na nich, aby se vyléčili - SPOLU." - Kagehina - Spolupráce s TnaKenov
Byla jsem na vrcholu své kariéry, nejlepší ve svém oboru, a pak se to stalo. Jeden jediný den může všechno změnit a vy musíte začít od začátku a přát si ,aby se to nikdo nedozvěděl.
"Proč si myslíš že tu jsi?" zeptal se mě. "Všichni to semnou vzdali. Postupně jeden po druhém. Nejlepší kamarádi, spolužáci a nakonec i moje rodina. Myslím si, že jste moje poslední naděje, doktore."
Našli mě ve sněhu a vedle mě ležel nějaký kluk. Na nic si nepamatuji a jediné, na co jsem si dokázala vzpomenout, je jedna chytlavá dětská písnička.
„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...
Co se stane v další minutě, v další hodině? Další den? Někdo má svůj život už rozvržený , ale co já?
Už několik dní je tep mého srdce stálý. To neustálé pípání mi docela leze krkem. A sakra. Asi jsem to zakřikla. Příběh je napsaný ve stylu, že si v roli hlavní hrdinky můžete představit sebe. Jednodílovka aneb když člověk neví, co dělat na JIPce.
