Dívka si složila své roztřesené ruce do klína. Nechtěla si to přiznat, ale byla nervózní. Její srdce bylo snad tisíckrát za sekundu a zrychleně dýchala. Je to jen obyčejný rozhovor, uklidňovala se v duchu, ale jak si poté přiznala, bylo to na prd. Svůj zrak přesměrovala na ženu s blokem, která se na ní povzbudivě usmála. 

"Takže začneme Rinno." prolomila hrobové ticho právě ona a dívka se zhluboka nadechla, aby se psychicky připravila na její slídivé otázky.

 "Na začátek nám řekni cokoli o sobě. Něco co by mohlo upoutat tvoje čtenáře." začala opatrně žena, jelikož Rinna se tvářila jako vyplašená srnka. 

"V první řadě miluji všemožné filmy a seriály. Mám slabost pro-" odříkávala poctivě naučená slova, ale žena ji máchnutím ruky zastavila. 

"Takhle jsem to zrovna nemyslela. Řekni něco, co jde opravdu od srdce." nabádala jí a Rin ji vyslala dosti skeptický pohled. To určitě, pomyslela si trpce. Neměla moc ráda, když o ní lidé věděli víc než je nutno. Ovšem po pár minutách si povzdechla a odevzdaně začala mluvit.

 "Jak jste si už ovšem mohla povšimnout jsem hodně nedůvěřivá osoba. Miluji a zároveň nenávidím samotu. Umím být chladná na lidi, kteří mě nějak podrazí, ale dokážu být i vřelá na lidi, které miluji. Jsem ten typ člověka, u kterého nevíte, když se směje, jestli je to proto, že vás má rád, nebo si jen představuje vaši mučivou smrt. To jsem, prosím, já v kostce." dokončila své vyprávění s úšklebkem. Žena pokývla hlavou a rychle si něco zapsala. 

"Ještě jedna otázka, než tě pro dnešek propustím. Jak moc máš ráda své knihy?" položila svoji poslední otázku za tenhle dlouhý den. 

"Miluji je. Každou miluji jinak. Je to jako s dětmi. Vždy si mé srdce ukradla jiným způsobem." odpověděla ji a doufala, že už jí konečně propustí. Její přání bylo vyslyšeno a ona ji k jejímu údivu opravdu ze svých spárů propustila.