Pokaždé se sám sebe na otázku ptal,
zda vůbec Nový rok něco znamenal?
Že prý jako vstup do nových časů se pokládá,
on ale věděl, o lepší časy... se rozhodně nejedná.
Rok za rokem tak rychle ubýval a jemu jen počítat zbylo,
a než si to uvědomil, smyslu života už pro něj nebylo.
I tak se ale snažil a nové lidi poznával, s úsměvem,
kterému děkoval pokaždé, když nikdo nepoznal všechnu tu skrytou bolest v něm.
Měsíc po měsíci ubýval, od onoho Nového roku,
když tu mu došlo, že čím více lidí je po jeho boku,
tím více bolesti zažívá,
a tím více příležitostí ho život trápit má.
Jeho problémy on sám už nevnímal a řešit nechtěl,
jen schránkou pro problémy cizí se stal nechtě.
Den za dnem, každičký z týdnu, mobil zprávami zahlcen,
jak ztěžují si lidi kolem zrovna na jejich strašný den,
zatímco on už ani nevnímá, zda není to jen sen,
kdy v zápalu bolesti, bez zájmu ostatních, přežívá jeho další temný den...
~~~
Pokus o básničku po asi roce? Opět temná a depresivní, bohužel:( básničky jsou pro mě jak vypsání z emocí, když se toho hodně děje a musí to ven
Třeba se bude někomu líbit:3