:× Růže, každý je zná a ví, jak vypadají. Každý má rád jinou barvu a všichni jsou zvyklí, že je vídají skoro na každém rohu. Přemýšlel ale někdo, čemu jsou tak moc podobné? Jsou totiž jako život, jako každičký život člověka. ×:

;× Stonek, představující naší cestu, kterou se brodíme již od narození až ke smrti. Listy, myšlené jako naše nenahraditelná součást, naše rodiny, koníčky, a věci, bez kterých bychom se neobešli. ×;

¦× Také ale s trny, které se tu a tam objeví, zničehonic, naprosto nečekaně, jsou brány jako problémy, překážky na naší cestě, se kterými si prve nevíme rady, no když se více zamyslíme, s menší snahou se dají použít jako patra žebříků, přes které se dá jít cestou lépe. Stejně tak, jak se dá v životě posouvat dále po překonání všech těžkých úkolů a pastí. צ

~× A nakonec, na úplném konci naší cesty, dojdeme k tomu, co je na tom všem nejkrásnější. Dosáhneme vrcholu a dostaneme se do části, která vždy upoutá pozornost jako první a v největším měřítku. 
Přijdeme až ke květu, zasloužené koruně naší snahy, ke konci našeho života... ×~