Miluju rozházené postele. Miluju, když jsou lidé opilí a pláčí a nedokáží být v ten moment nic jiného než upřímní. Miluju ten pohled v očích, který lidé mají, když si uvědomí, že jsou zamilovaní. Miluju to, jak lidé vypadají, když se probudí a neví kde jsou. Miluju, jak lidé zadrží dech, když jejich oblíbená postava zemře. Miluju, když lidé zavřou oči a ponoří se do vlastní mysli. Neustále se zamilovávám do lidí a jejích upřímných momentů. Zamilovávám se do jejich zhroucení, do jejich rozmazaného make-upu a jejich snění. Upřímnost je tak krásná, když se o ní mluví.