Před pár lety jsem na biologii dostala nápad napsat příběh, kde by hlavním hrdinou vir. Doufala jsem, že by se mi povedlo realisticky zachytit celý jeho život, od zrození v buňce přes divoké chvíle dětství a dospívání, až k dospělosti a založení vlastní rodiny v nové buňce. Celý svět by tak mohl nakouknout do virové školy, na první rande, přidat se k rodinným večeřím a výchově dětí. Sledovali bychom život mladého vira, který by se nakonec vydal spolu s kamarády hledat štěstí do světa, musel sledovat jejich tragické osudy na cestě do vysněného ráje, a nakonec založil rodinu. Poté by pokojně umřel a celý cyklus by se opakoval.
Bohužel, v současné situaci by se takový příběh asi příliš neujal. Vlastně se bojím, že nejen, že by pro něj čtenáři nenašli pochopení, ale navíc by to v nich mohlo pocit nepatřičnosti.
Zvláště by to asi nastávalo u částí, kde se vir pře s těmi zlými viry, které chtějí převzít nadvládu nad světem tím, že zabijí každého hostitele, který má tu smůlu a chytí je. Náš vir se jim tenhle nápad přirozeně snaží vymluvit; když si zabijete všechny možné hostitele, jak se budete množit? Je důležité dodat, že virů jsou různé druhy, ale stejně by taková ztráta byla nemilá, ne?
Každopádně, některé dospělé by to mohlo rozrušit. To bych skutečně nerada. Proto slibuji, že si “Dobrodružství hrdinného viru” nechám na později. Ale jednou je uvidíte!
----
Myslíte, že je to dobrý nápad?:D