Je to se mnou náročné, já vím. Vydávání nových kapitol teď trvá ještě delší dobu než obvykle a já se s informacemi taky nějak zvlášť nepřetrhnu. Pravda je taková, že času je teď málo. Pokud je mezi vámi nějaký student vysoké školy, určitě to pochopí. Od rána do večera ležím v knížkách - tedy, pokud nemusím zrovna do práce. A je toho víc, ale tím vás nechci zatěžovat.
To podstatné je, že v nejbližší době žádná nová kapitola nevyjde. V pondělí mám zkoušku tak složitou, že po třech dnech učení mám pocit, jako bych vůbec nic neuměla. A merlinžel, není to jen pocit. Ovšem, kdyby při mě stála Morgana a já tu zkoušku v pondělí udělala, mám semestr (něco jako pololetí) uzavřený a před sebou pět dnů volna (z pracovního pohledu), takže bych snad mohla něco sepsat. Netroufám si však tvrdit, jak to půjde. Během posledních dvou měsíců jsem word otevřela jen proto, abych napsala seminárku nebo protokol do laborek. Takže, velice se omlouvám, konkrétní datum vám nedám. Bohužel.
No a pokud se stane, že tu zkoušku nedám, což je pravděpodobnější, tak mám druhý pokus hned následující pátek. Poslední termín. Pak mé studijní povinnosti pro zimní semestr tak, jako tak skončí a mě zůstane "jen" práce.
Tolik k nové kapitole The World We Left Behind.
A teď pár slov k Ve jménu šťastným koncům. Tam pokračování nečekejte. Mrzí mě to říct tak drsně a tvrdě, ale zatím se na něj opravdu netěšte. Dočkáte se ho, jak už jsem mnohokrát napsala, až dopíšu TWWLB. Nezvládám být roztržena mezi dvěma komplikovanými příběhy. Mrzí mě to.
Pokud si přejete být víc v obraze, můžete mě sledovat na facebooku: https://www.facebook.com/Alithea1996/. Čas od času tam upustím několik slov o tom, jak se mám, jak žiju, jak bojuju. Jak píšu, jak nepíšu.