Já vím, že dlužím vám všem hodně částí, které v dohledné době snad konečně dopíšu (myslím, že dvě bych do týdne zvládla), nicméně ještě předtím jsem zveřejnila první část ze svého poněkud zoufalého básnického počínání. Dovolím si poznamenat, že poezie je nejideálnější oběť pochmurné nálady, která občas sužuje nás všechny. A někdy dokonale ironická a drze výmluvná osobnost epigramu (o které se, jak možná víte, pokouším také) prostě nestačí. Doufám, že osloví alespoň nějakého skrytého emaře mezi vámi .
Moc vám všem děkuju a všem se vám omlouvám (neubraňuji se dojmu, že většina slov, jež zveřejním, obsahují omluvy a poděkování ).
Možná začnu zveřejňovat i občasné krátké fejetony, abych vám trochu vynahradila to své nekonečné dopisování dalších částí... a abych trochu vyrovnala ty depresivní básničky .