Všechno je plné zázraků. 
Narodila jsem se a žiju si svůj život. Našla si přítele a cítím se šťastně.
Píšu příběh, který je dá se říct i naplněn pravdou. Sice nemám magii a to další, ale něco je tam podle mě. Jsem člověk, který miluje a který radši uteče od problémů. Nerada se hádám nebo něco řeším, ale někdy od toho utéct nemůžu. Lidé mi nadávají, že pořád před něčím utíkám. Ano, utíkám, hádky nemám ráda, nadávky a nespravedlnost. Všichni chtějí vědět můj názor, ale pak mi nadávají, že jsem něco řekla. Stojím si za svým názorem. 
Nejsem nemyšlená, to ani nechci být. Znám pár lidí a divím se, že se za sebe nestydí. 

Když píšu, vyčistím si hlavu. 
Nepíšu moc, ale snažím se a snad se to ostatním líbí. 
Je mi 16 let a pořád plánuji a plánuji... I do budoucna. Čekám co se mi splní a co ne. To co mi přinese přijmu. Jsem obyčejná citlivá holka po mamce. I když moje mamka je vyjímečná. Nebojím se říct, že jsem originální. To jsou všichni. Brečím kvůli lásce a to je normální. 

-Život je jako kniha, musíš otáčet stránky, abys věděl/a co bude dál.-  

Mám své pravidlo které zní...
-Piš jen když chceš a nepiš když nechceš. Dělej si body, abys měl příběh.- 

Já tohle dělám, ale i v životě a ne jen v příběhu.