Temná růže na zem spadla,
ležela a tiše chřadla,
co se stalo z nenadání,
lidské dítě se k ní sklání.

Prázdnota z něj vyčnívala,
růže mu smysl pro život dala,
s tímhle však nepočítala,
že by kvůli ní životy brala.

Z nevinosti, krásy, zmaru,
a duše plné soucitu,
stal se vrah nemyslíc na nic,
krom růže plné rozmaru.

Časem kvítky opadaly,
suše a zchřadle vypadaly,
a růže spadla na zem hned,
dřív než na jaře vykvet první květ.

Závislé dítě na růži,
a jizvami na své kůži,
plné žalu její zkázy,
zjistilo co vše jí schází,
propíchlo se dýkou svou.

Tenhle příběh, kruté pravdy,
nelítosti plné zrady,
se ve skutečnosti stal,
takže si dej pozor, až zříš černou růži zas.