Skladatelka, jejíž pravou a jedinou láskou je jen a pouze vážná hudba. Občas se považuje za génia a jindy zase za naprosto neschopnou ztracenou existenci. Tudíž by občas potřebovala pár facek a jindy zase šálek horké čokolády a poplácání po zádech.



Hraje na klavír a též terorizuje své okolí houslemi. Kromě toho umí trochu na zobcovou flétnu, asi na úrovni těch roztomilých dětiček z první třídy, až na to, že ona vůbec roztomilá není.



Od letošního září se stává hrdou studentkou konzervatoře, oboru skladba. A také informatiky, ale to se neříká.



Píše čistě pro (svou) zábavu a pouze, když má na tuto činnost náladu, tudíž nečekejte žádné pravidelné přidávání kapitol. Ve svých příbězích, podezřele často se týkajících hudby, buď příšerně dramatizuje, nebo si ze všeho tropí nemístné žerty. Případně obojí najednou.



Je jí určitý počet let a žije v určitém městě (přesněji řečeno, v určité díře po granátu). Má úplně nudný život a všechny zajímavé věci se dějí jen v její hlavě.



Jejími nejlepšími přáteli jsou Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt a Johannes Brahms... což neznamená, že nemá žádné opravdové kamarády, ačkoli připouští, že to tak může vypadat. Vážně! Kromě toho je také hrdý wagnerián, má své speciální spřízněné duše R. Schumanna a H. Berlioze... vlastně by téměř u každého skladatele našla alespoň jednu skladbu, která se jí zamlouvá.



Ohledně literatury si ráda přečte Edgara Allana Poea. Nebo Charlese Baudelaira. Nebo třeba Borise Pasternaka. Nebo Bravo. Každý přeci potřebuje vědět, s kým chodí Emma Watson, no ne?



Má ráda zimu, sníh, havrany, černé kočky, matematiku (hlavně tu v hudbě), ironii, sarkasmus a vůbec všechny divné věci. Jo, a také psaní o sobě ve třetí osobě.