Vím, že už tu na Wattpadu dlouho nejsi (jako většina starší generace, co si budeme), ale tyjo, musím to někde říct a místo, které se stalo tvým pomyslným památníkem mi přijde asi nejvíce v tom duchu.
Chybí mi tvoje příběhy, tak zatraceně moc. Ne nezbytně jeden z nich, i když jsem zbožňovala každý z tvých příběhů, ale styl, kterým jsi psala a dokázala pracovat se slovy již před oněmi osmi lety, když jsme s BalletBoyem lámali rekordy a všichni jsme se cítili na vrcholu světa z pomyslného úspěchu, který to pro nás všechny představovalo.
Doufám, že ať jsi kdekoliv, máš se dobře - že jsi třeba nepřestala psát a možná jednou od tebe někdy něco potkáme v knihkupectví, a pokud ano, tak že jsi našla něco jiného co tě baví stejně tak a co si užíváš bez ohledu na cokoliv kolem sebe. Často myslím na to, jak se máš a jak se změnil tvůj život - a přeji ti do něj jen to nejlepší.
Beru to asi jako rozloučení, vím že je nepravděpodobné, že se tu ještě někdy ukážeš, stejně jako desítky autorů které odradila zášť ostatních. Tak jako tak ti moc chci poděkovat za obrovskou část mého života, kterou jsi provázela, a popřát ti, ať se ti splní všechny tvoje sny. Kdyby jsi se někdy ozvala, všichni budeme moc rádi - i kdyby to měla být jen slova o tom, jaký jsi měla den, nebo poslední rozloučení s těmi, kteří na tebe vzpomínají.
Měj se krásně, Anny. Děkuji ti.