Vítej, poutníku!
Co tě přivádí na toto zpola zapomenuté místo? Pouhá zvědavost, či snad - a při tom pomyšlení se mé srdce chvěje radostí - mé příběhy a dávné písně?
Nuže, vidím že mi toho o sobě mnoho nepovíš, proto se představím já Tobě. Jsem Aris Ellarin, Ve snech a naději putující. Říkají mi Paní osudů, neboť putuji světem, sbírám tiché a zapomenuté osudy, i ty, které navždy znějí v písních a nebudou zapomenuty až do konce všeho.
A říkáš si, že mě znáš? Mohl jsi mne vidět, ale ne znát, neboť neznám ani sama sebe. Prošla jsem všechny kouty Ardy, příběhy všech jejích duší, kleteb, výher, lásek i pádů. Tento svět - hned po mém domovském - si nejvíce získal mé srdce, a stejně tak elfové, již o něm zpívají - říkají si Falešné společenstvo a Poetické Hudební Společenstvo. 
Spolu s lidskou dívkou Barborou jsem seznala minulosti, osnovala jsem plány proti temnému Morgarathovi, s chlapcem jménem Jonas jsem získala vzpomínky na bolest i lásku a vyvolený s jizvou na čele se před mýma očima utkal s největším temným pánem jeho světa.
Avšak navždy sedím po boku Mocných, spletité osudy Itarinu strážím ve svém nitru až do Poslední bitvy.
A ptáš se, příteli, co všechny tyto příběhy spojuje? Je to to malé zrnko naděje, sic schované pod přikrývkou sněhu, avšak vždy trpělivě čekající na vzklíčení v pravý čas. Snad, snad najdeš v mých příbězích své zrnko a zasadíš jej dobře, by sloužilo tobě i tvým blízkým po mnoho věků.

Hledej své zrnko, příteli!