Přátelé moji,
prosím vás, odpusťte mi. Nebo ne, spíše jinak - neodpouštějte mi, prosím.
Tady vidíte, co jsem za člověka.
Naslibovala jsem hory doly, recenze, korektury, bety, čtení, komentáře, dopisování a nedovedu svým slibům dostát.
Patetické.
Omlouvám se.
Já vím, že je pozdě říkat "odcházím z Wattpadu", když jsem prakticky už dávno pryč, ale...
Ovšem, nemusíte se se mnou loučit. Já se budu průběžně vracet. A jednou, v jeden ďábelský den, se vrátím úplně. Nedokážu to tu opustit nadobro. Mám vás všechny moc ráda, mám ráda i Wattpad jako takový, ráda bych sem nadále zveřejňovala své povídky (podaří-li se mi ještě nějaké napsat).
Také jsem vám hrozně moc vděčná. Víte, někteří z vás mi vyjádřili obdiv a já jsem z toho zdrcená. Rozplakalo mě to. Nenávidím se, pohrdám sebou i svými nepovedenými povídkami, a hrozně mě dojímá a rozesmutňuje, že to vnímáte opačně. Vždyť...já si to nezasloužím. Já vás zklamu. Zklamu vás. Vím to. Ale chci, abyste věděli, jak moc si toho vážím.
...
A důvod, proč tady dělám takovou teatrální scénu? Jednoduše, nemám dobré období. Plácám se v tom všem jako kapr na suchu. Všechno mi jde do háje a co už v háji bylo, odchází ještě hlouběji. Už na to nemám. Jsem slaboch. Chci si na chviličku zalézt do ulity (jako spíše "zalézt zpátky", protože kde jinde jsem doteď byla...) a vynořit se, až si dám život a psaní a všechno zase do kupy. Do té doby budu fňukat, šprtat se matiku, psát ufňukané básničky, hrát videohry, šprtat se matiku, fňukat...a zmínila jsem už matiku a fňukání? No nic.
Ale všechno z Wattpadu mi stále chodí na e-mail, takže pokud se vyskytne něco urgentního, pravděpodobně se to ke mně dostane a já vám ráda s čímkoli pomohu.
Nuže, zatím na shledanou a mrzí mě, že jsem vás zklamala.