Prasknout, jako křehká, barevná, mýdlová bublina.
Mysl moje to pořád opakuje:
,,Za chvíli to bude další hodina.''
,,Chybí víc, než jen polovina...''
,,Ah, zase toho lituje.''

Nemůžu je zastavit, tečou mi skrz prsty.
Slzy slané a plné smutku.
Dělají ze mě další loutku?
Co si spolu zase zahrát karty?
Ptáš se mě, co nabízím?
Přec své city...

...

Je jedno kolikrát hodíš kostkou.
Pokud ti již nezbylo štěstí, nikdy nevyhraješ...