Knížka je pro mě jako svět kam můžu utéct, když už mě ten můj svět ničí, ale ten svět má předem napsaný osud. Není jako pravý svět, nemůžeme ovlivnit, co se stane ani v nejmenším a proto, i když knížky miluji, je tu něco, co miluji víc - psaní příběhů. Tam si totiž sama píšu osud a i když se příběh později začne tak nějak ubíhat vlastním směrem, přeci jen to mohu alespoň trochu ovlivnit. Je to přesně jako v tom reálném světě. Přesně proto je psaní příběhů mým nejlepším únikem z reality. Utíkám do světa, kde si osud sama napíšu...