𝒍𝒊𝒔❦

zdravím kamarádi.
          nevím, zda si na mě ještě pamatujete, ale i přesto bych Vám ráda oznámila jednu věc.
          
          tento účet zavírám, napořád? na dobu neurčitou? sama nevím..
          ráda bych se k psaní vrátila, ale bohužel nemám čas ani na svůj osobní život, natož ještě na wattpad..
          
          chtěla bych Vám poděkovat za veškerou podporu, jakou jsem od Vás dostávala během psaní mých příběhů. zároveň mě moc těší, že stále v upozorněních vidím, jak někdo dává hvězdičky na kapitoly nebo si příběh přidává do seznamu knih. dělá mi to velkou radost i přesto, že už jsem dlouho nic nevydala.
          
          ještě jednou tedy děkuju všem a prozatím se s Vámi loučím.
          třeba se vrátím.
          
          larisa♡

Budeš pokračovat v Real me?
          Já jen, že ta knížka je zatím strašně poutavá a každý den kontroluji, jestli nepřibyla nová kapitole.❤️ (•_ʖ •) ❤️

Helůů, děkuju moc za votes ❤️ Moc si toho vážím, doufám, že se příběh líbí ✨

jsem takhle  takhle blízko k tomu vydat jeden příběh, ale pořád nevim jestli to je dobrej nápad..

hrozně bych chtěla zase začít psát, ale aktivita tady na wattpadu upadá a já se bojim, že už by moje příběhy neměli takový ohlas..

usmívat se, jít s vzpřímenou hlavou
          a nikdo nepozná tu bolest na duši, která holduje ve tvym těle

ležim v posteli, přemýšlim o sobě
          a řikám si jednu věc
          má tenhle život ještě nějakou cenu?

napadlo mě - když zase tolik nepíšu, zda byste nechtěli knihu jednodílovek? 
          bylo by to na přání, jakýkoliv ship (preferuji spíše bts shipy) a jakékoliv téma plus s věnováním.
          pokud by vás to zajímalo a chtěli byste to, dejte mi vědět do komentářů a zároveň mi můžete i napsat i nějaký ten ship a téma k tomu^
          
          larisa♡

budu vypisovat svoje myšlenky a pocity tady na nástěnce na wattu, protože vim, že to nikdo číst nebude a nebude to nikdo řešit

cely zivot si kladete jednu a tu samou otazku, kdo jsem? snazite se zjistit odpovedi i tim nejhorism zousobem, ale porad se nemuzete najit.. zkousite vsechno, ale vy porad nevite. jste ztraceni.. porad hledate to svoje prave ja, ale ono se vam porad vyhyba. 
          tak to prestanete resit, reknete si „moje osobnost neni dulezita” a tak to nechate byt..
          jak jde cas, potkate nekolik osob, kteri vam, i prestoze o nicem nevi, pomahaji nalezt sami sebe.. ale oni zmizi. vsichni. a vy ste zase na mrtvem bode. uz nevite jak dal, snazite se ze vsech sil, ale jedinyho ceho docilite, je ztrata energie na zbytek vaseho zivota. 
          odejdete pryc, jinam. a opet potkate osobu.
          prolitne mezi vami jiskra a vy citite, ze je to ona, ta osoba, co vas dokaze najit. 
          a taky ze nasla.
          postupem casu co se poznavate vic zjistite, ze uz ste skoro u konce, v dalce uz vidite sebe sameho, jak uz na vas ceka. jak se spojite v jednu osobu a budete konecne stastni, oba.
          ale ta osoba, vam pomalu ale jiste mizi pred ocima. jenze vy to nevidite. vidite jenom cil, ten pro vas skoro nedosazitelnej.
          a ta osoba zmizi.
          uplne.
          nadobro.
          a vy? 
          ztratite vsechno. krome sebe.
          ztratite ale smysl do zivota, nevidite pred sebou zadnou budoucnost. 
          „kde se vidis za 20 let? jakou budes mit budoucnost?” ptaji se.
          a vy? mlcite.
          protoze kdyz zavrete oci, vidite cerno, tmu. 
          nevidite sebe samotneho, jak delate vase oblibene povolani. nevidite se, jak vychovavate svoje deti. 
          vase budoucnost je pryc. a to jenom proto, ze ste ztratili cloveka, ktery vam dal vsechno co jen mohl, ale vy ste obetovali vsechno na nalezeni vaseho praveho ja.
          
          ktere vam je stejne k nicemu.