Po pauzičce s velkým zpožděním přidávám předposlední kapitolu. Léto, hody, chápete Za chvíli to bude rok, kdy jsem se na tuhle tři týdny dlouhou, bláznivou cestu vrhla s nadějí, že všechno dobře dopadne, ale ne vždycky všechno vyjde. A proto je to pro mě pořád docela emotivní, otevřená rána, která se ještě úplně nezhojila, obzvlášť ta dnešní kapitola. I u konce mého příběhu nevycházím z údivu, kdo všechno mé kapitoly čte, lidi, do kterých bych to vůbec neřekla, každý úplně jiný a přitom jsem od každého slyšela úplně stejnou větu:" Tý jo, ty máš vážně crazy život." Nemám. Jen čas od času potkám lidi, kteří ho svým způsobem zpestří.
https://www.wattpad.com/story/141145999