Kdybych měl tvé dílo popsat jako celek, určitě bych volil frázi Brilantní expresionismus. Při četbě jsem měl několikrát pocit, že čtu spojení 120 dnů Sodomy od Markýze De Sade a Utrpení knížete Sternenhocha od Ladislava Klímy. Deprese na čtenáře čiší z každého řádku. Dále sebedestruktivní a destruktivní myšlenky, prostě chci zničit všechny včetně sebe protože život je jen cesta ke smrti, tak proč si ji nezkrátit. Nenávist k celému lidstvu, v některých částech i k sobě samému, nádherně vykreslené. K tomuto tématu patří samozřejmě i alkoholismus a tys ho hravě zvládla vylíčit, ten odpor a zároveň láska k němu. Další neopomenutelná část jsou sexuální zážitky. Člověk z nich cítí divokost a zároveň určitou formu lásky. Zhnusení celého světa pomocí vulgarit se ti taky povedlo. Jediné, co bych ti vytknul je občasný pravopis(chyby na úplně doočíbijících místech).
Ale pořád, tohle dílo pro mou zvrácenou dušičku je úchvatné a zatím žádnou poezií neprekonané. Korunuji tě tímto na Královnu Undergroundu.
4,5/5 (za některé hrubky)
Vřele doporučuju.
