Tak jsem se pustila do přepisování 'My God'. Stojí mě to spoustu času a šoků z toho, jak jsem psala. Ale při zjištění, že mi bylo 14 let v době, kdy jsem začala psát, se poplácávám na rameni, že jsem to zvládla. Že můj mozek byl schopen něco vymyslet. Sice s naprosto obřími chybami, ale hlavní myšlenku kapitoly jsem ze sebe vždycky dostala.
Tím chci říct, že je v pořádku dělat chyby. Každá kapitola v mých 14 letech pro mě byla jedinečná, a dostala jsem ze sebe všechno. Můj mozek v té době nebyl schopen vymyslet víc, dát tomu víc. Každý příběh dostal mé maximum, a to maximum se každým rokem zvětšovalo. Poslední velká oprava 'My God' byla před dvěma lety, ale ani s ní nejsem teď spokojená, protože vím, že mohu dát víc. Už teď je 5 kapitol naprosto jiných, děj se změnil, ale myšlenka zůstala stejná.
Každý někde začínal, každý byl dítětem, které spřádalo zkušenosti. Není potřeba mít strach dělat chyby. Časem ty chyby přejdou.