před (ne)dávnem
mi přišla do zpráv báseň
byla to sváteční či meninová báseň
od jednoho modrookého klučiny
který hodiny krajiny projížděl
jen aby mě znovu uviděl.
Ten klučina byl to nejlepší co mě v životě potkalo
naučil mě to nejdůležitější- milovat
naučil mě mít radši sebe a život
a udělal mě neuvěřitelně šťastnou.
Chci mu to oplácet,
pokaždé když je možnost,
protože dobří lidé si prošli peklem,
a ty patříš mezi ně, zasloužíš si už jen dobré
~už je dobře, má lásko, už je dobře~
A proto dnes ti píšu tuhle amatérskou báseň,
protože dnes slavíme tvé jazykolamné jméno
které dlouho jsem ani vyslovit neuměla
ale přesto tohle jméno nosí člověk, který je pro mě tím nejdůležitějším na světě
nosí ho člověk, za kterého bych dala život
nosí ho člověk, který je tak nepopsatelně úžasný
nosí ho ten nejlepší člověk kterého znám.
Buď na sebe hrdej, máš za co být hrdej <3
(společně oslavíme tvoje meninky až už budeme konečně spolu, přísahám)
