vždycky jsem si jela to svoje, takže místo klasickýho bia pár (ne)informací o mně:

v obchodě po mně vždy chtějí občanku při nákupu alkoholu nebo cigaret (a občas i nealkoholického piva), i když jsem dávno plnoletá
nemám ráda svoje jméno, protože mi přijde, že ho většinou nosí kouzelné bytosti podobné víle Amálce, které rozdávají radost a pozitivní energii, což já rozhodně nedělám
schovávám se za maskou tvořenou rudou rtěnkou a falešnými blond vlasy a zároveň si ze všeho nejvíc přeju, abych byla neviditelná
nic nemiluju tak moc, jako knihy a když zrovna nečtu, poslouchám hudbu [metalhead], píšu příběhy, sleduju seriály, nebo trávím čas v přírodě
zvířata mám mnohem radši lidi a pokud se nejedná o mé blízké, lidi nemají šanci se mnou navázat kontakt
zimu mám mnohem radši než léto
v autobuse si vždy sedám k okýnku a při cestě do práce poslouchám dokola jednu a tu samou písničku
ve dne spím a v noci tvořím
vlastním knihu, která je už tolikrát čtená, že i přesto, že ji mám jen 5 let, má zažloutlé stránky
jsem nenapravitelný milovník upírů a ač se za to občas i stydím, miluju Stmívání
v zimě spím v ponožkách a v létě jsem peřinou zakrytá až po bradu
když si zrovna zapamatuju, co se mi zdálo, píšu o tom povídky

psaní je pro mě stejně důležité jako dýchání a i když se mám pořád hodně co učit, ani sebevíc dokonalá kapitola se nevyrovná tomu, že mě to prostě baví