EshaRubby1

Našla jsem nový styl kreslení, co se mi zamlouvá xd
          	1) na pinterestu či jinde najdu obrázek, který chci nakreslit.
          	2) co nejvíc nasvítím obrazovku, aby prosvítala přes papír a byly vidět rysy.
          	3) hrubě si načrtnu obrysy
          	4) vystínuju, dokreslím tak, aby to tolik nevypadalo jako originál xd
          	je to skoro stejně super jako zpěv a matika, coooož taky lavuju xd

EshaRubby1

Našla jsem nový styl kreslení, co se mi zamlouvá xd
          1) na pinterestu či jinde najdu obrázek, který chci nakreslit.
          2) co nejvíc nasvítím obrazovku, aby prosvítala přes papír a byly vidět rysy.
          3) hrubě si načrtnu obrysy
          4) vystínuju, dokreslím tak, aby to tolik nevypadalo jako originál xd
          je to skoro stejně super jako zpěv a matika, coooož taky lavuju xd

EshaRubby1

Tohle se mi zdá jen jako zlý sen, každý den mi to nedá a brečím jako malá holka, co neví, jak tomu zabránit.
          Omlouvám se, že jsem taková, že jsem zesláblá a neumím ovládat svoje nálady.
          Že neumím říct, co mě užírá, protože to já se s tím mám vyrovnat... Ne někdo jiný... Ne mí přátelé... Jen já...

EshaRubby1

Když jsem byla smutná, vždycky mi pomáhal metal, vytáhl mě z hlubin smutku a nutil mě se usmát... (doteď nevím, proč zrovna metal...) 
          Našel se problém. Poslední dobou mě dohání minulost natolik, že přemýšlím nad vším, mad životem a smrtí, nad tím, kdo jsem... dohání mě to k smutku tak hlubokému, že i metal je na něj krátký. 
          Co je se mnou špatně...?

EshaRubby1

"Jen jdi spát..."
          "Opravdu...? Vypadáš smutně..."
          "Jen přemýšlím, jsem v poho" *křivý úsměv*
          "Nezdáš se tak..."
          "Půjdu spát s tebou, jsem fakt hrozně unavená, potom to vypadá, že jsem smutná..." *falešně se usměje znovu*
          "Tak tedy dobrá..."
          *típne videohovor a hned se rozbrečí* 
          (Já vím, že se snaží pomoct, podle toho, co říkám, jsem unavená 24/7, ale vždycky ho rozesmívám, potom ho hrozně mrzí, že to samé nedokáže pro mě... Prostě se ty vzpomínky ukazují úplně všude, tomu nezabrání nic)

EshaRubby1

Chce se mi brečet.
          Nevím, jestli radostí, smutkem...
          Prostě se to na mě všechno začíná sesypávat jako domeček z karet. Co jiného zaké čekat, že? 
          Nebaví mě pořád dělat, že se nic neděje, už nejsem ta lhářka, za kterou jsem byla kdysi.
          Předtím jsem lhala pořád, že jsem si něco půjčila, něco udělala správně, něco zatajila...
          Teď lžu jen o tom, že mi nic není. Jo, jasně, jsem v pořádku, kopa srandy, to je všechno. Nikdo to nepozná, dokud ta maska nespadne.
          Už kolikrát spadla a teď znovu.

EshaRubby1

Drazí čtenáři...
          Jsem plně rozhodnuta psát příběhy, ale mám problém s jejich dopisováním. Proto mne napadlo...
          Budu psát jednodílné knihy a byla bych ráda, kdyby jste mi kdyžtak oznámili, jestli chcete pokračování.
          Pod popis každé jednodílovky bude zařazena otázka "domyslet sám či nechat dopsat?"
          Na kterou budete moci odpovídat do komentářů pod poslední kapitolu (kdyby náhodou bylo již více kapitol vydaných)
          
          Názvy těchto příběhů budou zmíněné v popisu mé osoby místo vět o mně.
          
          Děkuji za vstřícnost a doufám, že to bude alespoň někdo číst :)

EshaRubby1

Snažím se psát novou knihu (ostatně jich mám rozepsaných až až) 
          Ale potřebuju menší pomoc. Dělají mi problémy obálky. Jistě si už někdo všiml knihy, kterou jsem vydala v noci, takže... Nalezne se zde někdo, kdo by dobrovolně navrhl obálku této knihy s tématem zombie apokalypsy? Protože na toto jsem hodně nemotorná...
          Předem děkuji xd